Legendy: Šerochmur

Ti z vás, kteří se už odvážili ponořit do sféry Šerochmuru, pravděpodobně potkali mnoho obyvatel Domu, od zoufalých přeživších až po zrůdnosti zpoza bledého závoje Multivesmíru. Připravte se čelit živým nočním můrám, nemrtvým amalgámům a několika zbývajícím zábleskům naděje, až budete prozkoumávat Šerochmur: Dům hrůzy.

Příběh Šerochmuru je na Najádě vydáván v plném znění s hlavním příběhem zaměřeným na záchranu Našiho a vedlejšími příběhy, které ukazují další části a historii Domu. Bez ohledu na to, jak se rozhodnete udělat své první krůčky na Šerochmuru, našlapujte opatrně, protože možná nikdy neodejdete.

Obdrželi jsme zprávy z archívu Šerochmuru s informacemi o různých legendách na sféře. Poté, co jsme odstranili zbytkové kletby (nebo alespoň většinu z nich), shromáždili jsme zde tyto údaje, abyste se mohli poučit o této zbrusu nové sféře.

LEGENDY ŠEROCHMURU

Toby, Přítel bestiáků

Toby se nikdy necítil dobře mezi ostatními lidmi. Vždycky ho to táhlo mimo bezpečí tábora přeživších. Navzdory jasnému nebezpečí se vždycky snažil vyklouznout sám. Jednoho dne se mu podařilo vyplížit se ven, aniž by si toho někdo všiml, a bloudil, dokud nenašel zdroj toho volání: bestiáka. Poprvé v životě cítil, že někam patří. Mezi těmito podivnými, němými tvory se cítil víc doma, než když byl obklopen jinými lidmi. Nikdy se nevrátil ke své původní skupině přeživších. Místo toho se rozhodl žít mezi bestiáky. Toby bytostně rozumí bestiákům a dává jim veškerou náklonnost a péči, po které touží. Oni ho na oplátku střeží s nepřekonatelnou ostražitostí a zuřivostí.

Myslořez

Myslořez ztělesňuje strach z žiletkářů. Je to první noční můra zplozená z něčeho uvnitř samotného Domu, spíše než předem existující strach z doby před Valgavothovým povznesením. Na rozdíl od jiných nočních můr, které prostě požírají své oběti, je Myslořez ve své lovecké taktice zákeřnější. Když se přichytí ke své oběti, odřízne jí vzpomínky jednu po druhé, až z ní nezůstane nic než všeobjímající strach, který září jako maják a znemožňuje jakoukoliv šanci na útěk. Jediný způsob, jak se chránit, je mít nablízku svůj pablesk. To zabrání tomu, aby byly další vzpomínky odříznuty, i když nemůže obnovit ty, které už byly ztraceny.

Valgavoth, Požírač hrůzy

Krutý a obrovský démon Valgavoth má neukojitelnou chuť po strachu. Před lety byl povolán z démonické říše sféry do říše smrtelníků, na místo, kde nikdy předtím nebyl. Nenasytně se snažil spolknout všechno, co mohl. Příliš nenasytně, jak se ukázalo: jeho vyvolavatelé si rychle uvědomili, jaký druh bytosti přivolali, a pokusili se ho vyhnat. I když byl dost mocný na to, aby se vyhnanství ubránil, byl oslaben, aby si prorazil cestu bariérou mezi říšemi. Přivolaným se ho podařilo zneškodnit tím, že ho připoutali ke konstrukci domu, kde prováděli přivolání, a pohřbili ho ve sklepě. Přísahali, že budou bděle hlídat, aby se nedostal na svobodu. Ale jak čas plynul a všichni původní vyvolávači umírali, dům přešel do rukou jiných. Valgavoth celou dobu vyčkával a čekal, až někdo přijde a uvolní mu pouta — někdo jako trápená, nic netušící Marina Vendrell.

Norin, Rychlý přeživší

Norin je první, kdo řekne každému, kdo bude poslouchat, že tu nemá co dělat. Žil v době časové krize na Dominarii, uvízl v časové trhlině a bloudil v ní po dobu, která připadala jako tři dny, alespoň jemu. Nakonec se mu podařilo najít cestu ven zpět na Dominarii v budoucnosti… jenže klopýtl přímo otevřenými dveřmi a ocitl se na Šerochmuru. Jeho konečným cílem je najít cestu ven a zpátky domů. Mezitím ho při životě udržuje bystrý pud sebezáchovy a silný čich na nebezpečí… zatím.

Altanak Trojího zavolání

Altanak je lidsko-hmyzí mutant, kterého Valgavoth vytvořil hned na počátku expanze Domu, když experimentoval se svými vzrůstajícími schopnostmi. Jeho jméno je odvozeno od zvuků, které vydával během svého vzniku a o kterých se někteří přeživší domnívají, že to byl jeho pokus seslat kouzlo schopné zabít Valgavotha. Kvůli tomu je mnoho těch, kteří se snaží kouzlo znovu vytvořit a jako východisko používají slabiky Altanakova jména. Problém je v tom, že Altanaka trápí zvuk jeho jména. Slyšet své jméno připomíná Altanakovi agónii, kterou prošel ve Valgavothových rukou. Naneštěstí má Altanak také ten nejcitlivější sluch ze všech entit na Šerochmuru, takže je schopen slyšet své jméno jakkoli daleko, i když je vyslovováno šeptem. Přeživší, kteří se příliš často dovolávají jeho jména, jsou pronásledováni a zabiti, zatímco Altanak se zoufale snaží potlačit bolestné vzpomínky na svůj vlastní původ.

Kona Záchranná

Přátelská, důvěřivá a bystře inteligentní Kona je mezi bestiáky jedinečná v tom, že si nevytváří vztah k jednotlivým přeživším. Kona raději dělí svůj čas mezi co nejvíce skupin přeživších. Vzhledem k tomu, že je schopna cestovat po chodbách volněji než přeživší, pomáhá přenášet zprávy a zásoby mezi více skupinami, což dává každé z nich větší šanci získat zdroje, které potřebují k přežití. Každá její maska je vyrobena z drahocenné hračky, která patřila členovi jedné z jejích adoptovaných skupin a sloužila jako připomínka pro ni a všechny ostatní, kteří jsou pod její ochranou.

Mlátička Tyvar

Princ elfů ze Skemfaru na Kaldheimu je oddaný chvastoun, který sní o slávě a o tom, jak se jeho příběhy vyprávějí společně se starými ságami. Navzdory ztrátě jiskry po phyrexijské invazi je na dobré cestě ke slávě svých snů. Tyvar je hrdina se zlatým srdcem a milovník starých dobrých rvaček, což byly vlastnosti, které vedly Kaita k tomu, aby ho naverboval na misi do Domu. Poskytuje svaly potřebné k tomu, aby doplnily silné stránky ostatních členů týmu.

Arabela, Opuštěná panenka

Arabelina klamavá porcelánová tvářička skrývá hlubokou nenávist k přeživším a palčivou touhu po pomstě. Když poprvé ožila, na rozdíl od většiny jiných hraček v ní nebyla touha po krvi. Spíše si ke svému majiteli vypěstovala bezprostřední náklonnost. Její majitel však zareagoval ze strachu a pokusil se ji zničit roztříštěním jejího těla a vhozením do výhně v Horkostoce. Arabele se podařilo uniknout zkáze, ale byla těžce poškozená. Brzy zjistila, že není sama: v Horkostokách se to hemžilo jinými hračkami a panenkami, všechny podobně poškozené vyděšenými majiteli a všechny stejně hladové po pomstě vůči těm, které předtím milovaly. Pod Arabeliným velením se nyní potulují po chodbách Domu v loveckých smečkách a nemilosrdně mrzačí a zabíjejí všechny přeživší, na které narazí.

Viktor, Valgavothův senešal

Vůdce Valgavothova kultu je také znám jako První dítě Všepožírajícího otce. Jeho přísná otcovská aura maskuje mrazivou prázdnotu a naprostý nedostatek sebe sama. Rituál Hranice podstoupil více než šestatřicetkrát — vícekrát, než kdokoliv z Domu kdy zažil. Není jasné, jestli ten muž, kterým Viktor býval, ještě existuje, nebo jestli jeho mysl byla zcela zbavena smyslu sebe sama, čímž se z něj stala jen tupá slupka, která plní Valgavothovy příkazy. Je to jediný člověk, který komunikuje přímo se Všepožírajícím otcem a tlumočí Valgavothovy šeptané návrhy do direktiv pro zbytek kultu. Je také jediný, kdo zná místo vstupu do Dolu, kde se nachází Valgavothovo doupě.

Naši, Hledač v temnotách

Naši je vzpurný náctiletý nezumi z Kamigawy a adoptivní syn zesnulé sférochodkyně Tamiyo. Pokračuje v odkazu své matky cestováním po Multivesmíru, aby sbíral příběhy, pomocí zvěscest se potuluje od sféry ke sféře. Je ustaraný, rozzlobený a truchlí nad smrtí své matky — a jeho žal ještě zhoršuje skutečnost, že s sebou nosí magickou svitkovou nahrávku nepřeměněné Tamiyo. V současné době se vyhýbá zbytku své rodiny, ale udržuje si spojení se svým domovským světem prostřednictvím spojení se Zúčtovateli, kteří se ho ptají na jeho cesty a neptají na jeho rodinu, přesně tak, jak to teď Naši chce. Naši stále považuje Kaita za staršího bratra, ale má rozporuplné pocity vůči Poutnici, protože se nemůže ubránit vinit ji nad smrtí své matky.

Rojovník

Při putování Děsolesy jeden elfský zvěd omylem vyrušil úl mrtvolných včel: masožravých, které se člověku prokoušou pod kůži a uhnízdí se v jeho svalové tkáni, zatímco se krmí, a udržují si hostitele jako živé hnízdo. Elf se pokusil uprchnout, ale už bylo pozdě: včely se do něj už zavrtaly. V zoufalé snaze uniknout bolesti se elf natáhl a popadl ruku nejbližšího proutěnce, odhodlaný k proměně na proutěnce, imunního vůči mrtvolným včelám… jenže zjistil, že ta proměna ho nezbavila smyslu cítit. A včely byly pořád v něm. Nyní se po Domě potuluje proutěnec známý jako Rojovník, hledající další přeživší, aby jeho roj mrtvolných včel mohl kolonizovat další, a poskytnout mu dočasnou úlevu od neustálého zamořování.

Veselý balónkář

Veselý balónkář je podle svých vlastních názorů umělec. Kdo jiný než umělec může (nebo bude) věnovat čas a péči nutnou k odstranění kůže z hlav svých obětí, aniž by poškodil jejich rysy, a to vše jen proto, aby vytvořil nadčasové balónové upomínky na své zabití? Kdo jiný rozumí opravdovému umění rozmístění balónků, které umocňuje jedinečnou atmosféru žiletkobludiště? Jeho dosud nejlepší práce spočívala v tom, že vyhladil celou skupinu přeživších, jednoho po druhém, a umístil balónovou hlavu každé předchozí oběti na vybrané místo, kde ji ubývající skupina přeživších určitě najde, čímž zvýšil očekávání přeživších z jejich vlastní nadcházející smrti.

Trhačka, Lovkyně monster

Trhačka je nemluvná a samotářská, zkušená lovkyně monster, která raději pracuje sama a je nejšťastnější, když mlátí monstrum do hlavy. Téměř každá skupina přeživších má alespoň jednoho člena s příběhem o tom, jak ho Trhačka zachránila před téměř jistou smrtí, nebo o tom, jak klopýtl přes nově vytvořenou bezpečnou zónu, kterou zrovna vyčistila od příšer a doplnila potravou a zásobami. V minulosti bývala Trhačka členkou Dveřnožů, malé skupiny přeživších, která se věnovala zabíjení příšer Domu, ale opustila je, když si uvědomila, že její rostoucí přátelství zatemňuje její instinkty, takže jako lovkyně není tak účinná. Obvykle se o ní mluví jako o "zachránkyni Domu": přízvisko, které by jí způsobilo extrémně trapný a nepříjemný pocit, kdyby se je někdy dozvěděla.

Marina Vendrell

Poslední žijící členka Vendrellovy rodiny, Marina Vendrell žije v bublině pokřivené nereálnosti, která proměňuje Dům, kamkoliv jde, takže vidí normální svět, ne hrůzné prostředí, kterým se stal. Stydlivá knihomolka Marina tráví dny touláním se po chodbách Domu, čtením prastarých svazků z knihovny a procházkami po kvetoucích polích okolo. Její přítomnost odpuzuje příšery z Domu a i poté, co opustí místnost, efekt chvíli přetrvává — obvykle dost dlouho na to, aby ostatní přeživší popadli dech a dopřáli si krátký odpočinek. Někteří se domnívají, že Marina je jediná osoba, která by byla schopna porazit Valgavotha, ale nikdo se neodváží přimět ji, aby viděla Dům takový, jaký ve skutečnosti je, protože každé její vyrušení způsobí, že na její místo sbíhají hordy sklepáků a zabíjejí všechny ostatní v okolí, aby mohli udržovat její nevědomost o tom, co se z Domu stalo. Jediná naděje je, že jednoho dne sama přijde k rozumu a jednou provždy se démonovi postaví.

Potulná zachránkyně

Poutnice je císařovna Kamigawy, a její skutečné jméno neznají ani její nejbližší. Ztratila jiskru po phyrexijské invazi a využila příležitosti cestovat pomalejším tempem, znovu se sblížit se svým domovským světem a přenechat vládu své rádkyni Lehkotlapce. Její dřívější sférová nestabilita jí stále umožňuje vycítit sférovou energii tak, jak to dokáže jen málokdo. Když se dozvěděla, že se Naši ztratil, její pocity viny a smysl pro povinnost ji přiměly, aby mu jeho záchrany osobně účastnila.

Zimone na vše se ptající

Zázračná teoretička a absolventka magické fakulty Dilemaxu na puštíkovské univerzitě. Zimone je nadaná matematička, jejíž znalosti magické fyziky jsou nesrovnatelné. Díky svému mistrovství ve Vorzaniho teorémech porozuměla struktuře Multivesmíru tak, že se jí nevyrovná žádný jiný sférochodec. Po phyrexijské invazi přesunula těžiště svého studia na vědy o různých sférách. Byla na Ravnice na nezávislé výzkumné studii a zapojila se do mise na záchranu Našiho v naději, že se dozví více o podivném jevu těch zvláštních dveří, které se všude začaly objevovat, a shromáždí údaje pro svou vědeckou práci.

Zima, Škarohlídský průvodce

Zahořký, otupělý a cynický Zima dokázal přežít více než deset let pouze pomocí svého intelektu poté, co byl uvězněn ve zdech Domu. Jeho hlavní starostí je vlastní přežití a nebude váhat uvrhnout další lidi do nebezpečí, pokud to bude znamenat rozdíl mezi jeho vlastním životem a smrtí. Je ochoten podělit se o své těžce vydobyté znalosti Domu s kýmkoli — za určitou cenu. Život a loajalita jsou proměnné a Zima je ochoten se dohodnout s kýmkoliv (nebo s čímkoliv), pokud mu to nakonec prospěje. Tato bezohlednost vedla k tomu, že ho v minulosti vyhodili z různých skupin přeživších a nechali ho, aby se staral sám o sebe. Suchý, cynický smysl pro humor maskuje jeho záměry a drží si případné spojence od těla.

Niko, Světlo naděje

Niko, dobrodruh a bývalý sférochodec původem z Therosu, má schopnost zachytit nepřátele ve střepech magického skla. Byl jim prorokován osud neporaženého atleta, ale Niko opustili Theros a zamířili na Kaldheim, aby se tomuto osudu vyhnuli a vydali se vlastní cestou. Ze všech bývalých sférochodců na ně nejvíce dopadla ztráta jiskry a cítí se nejvíce omezeni náhlou potřebou spoléhat na zvěcesty, pokud jde o mezisférový pohyb.

Marvin, Vražedná loutka

Ve chvilce krvežíznivého rozmaru jeden žiletkář jednou sebral neživou břichomluveckou loutku a použil ji k tomu, aby terorizovala přeživší… jen aby se dočkal ošklivého překvapení, když loutka ožila, jak se její dřímající sémě života probudilo s nevědomou pomocí žiletkáře. První, co loutka udělala, bylo, že se otočila, popadla žiletkářovu mačetu a rozsekala ho na kusy. Marvin dokáže vstřebat osobnost a schopnosti každé bytosti tím, že do sebe vtělí část těla dané bytosti, schopnost, kterou projevuje nejvýrazněji svými zuby: má kompletní chrup, složený zub po zubu od různých žiletkářů, přeživších i kultistů. Má zvláštní slabost pro svůj úplně první zub, odebraný žiletkáři, který mu pomohl k životu. Jejím konečným cílem je "ochutnat" každou jednotlivou entitu v Domě, včetně samotného Valgavotha.

Kaito, Zhouba nočních můr

Jako zkušený ninja a celoživotní společník Poutnice je Kaito oddaný ochraně svých milovaných za každou cenu. Kaito před Našiho zmizením vystupoval jako jeho starší bratr a je odhodlán ho najít. Jako pro jednoho z mála sférochodců, kteří si po phyrexijské invazi uchovali jiskru, je jeho vztah se spojenci… komplikovaný.

COMMANDER LEGENDY ŠEROCHMURU

Aminatou, Přes závoj hledící

Osud, štěstěna, proroctví a úděl. To jsou všechno věci, které mladá a mocná Aminatou předvídala, držela je v rukou a hrála si s nimi. Aminatou se jiskra zažehla už v dětském věku, opustila svůj domov, aby mohla procházet Multivesmírem, a to vše jen proto, že využila svých schopností znalosti a proměn osudu, a prostě si to přála. Navzdory tomu, že je dítě, její schopnosti jí zaručily životní vědomosti a klidné vystupování díky tomu, že ví, co může přijít. Aminatou následuje poruchy a posuny, které cítí napříč sférami, a posílá své můry měnící osud jiným, aby ovlivnila jejich osudy.

Kianne, Zkažená vzpomínka

Když Zimone naposledy viděla Kianne, bývalou děkanku koleje Dilemaxu v Puštíkově, byla zabita rukou phyrexijských vetřelců. Tak jak může být Kianne tady, na Šerochmuru? Nebo je to jen vzpomínka na Kianne, kterou zhmotnily psychické schopnosti Domu? Ale pokud ano, proč se tato vzpomínka zdá tak špatná? Zimone věděla, že tenhle výsměch nemůže být její profesorkou, ale čím víc se snažila vybavit si, jaká byla skutečná Kianne, tím méně si byla jistá, že Kianne nebyla ta pokroucená, krutá postava, která ji pronásledovala.

Drásochřtán, Krákající hnízdo

Proutěnec zvaný Drásochřtán nebyl vytvořen z jediné osoby, ale z celé skupiny: účastníků jednoho rituálu, kteří změnili původní kouzlo ve snaze minimalizovat nežádoucí vedlejší účinky proutěné proměny. To mělo za následek, že dřevo vyrůstalo z těla účastníků, splétalo je dohromady a svazovalo ritualisty do jedinečné entity větví a živých bytostí. Tato entita nakonec upoutala pozornost hejna vran, změněných vlivem Domu tak, že toužily po živém mase. Krmení lidí připoutaných k Drásochřtánovu tělu vytvořilo psychické pouto mezi proutěnci a hejnem, které je neoddělitelně spojilo.

Pán klíčů

Pán klíčů je sklepák, který je schopen používat dveře Domu jako spojení nejen mezi sousedními místnostmi, ale i mezi místnostmi, které spolu nesousedí. Je také schopen manipulovat s místy, kudy ostatní tvorové odcházejí, což je schopnost, kterou může využít k tomu, aby pomohl ostatním sklepákům vystopovat jejich kořist nebo uvěznit přeživšího v nekonečné smyčce místností, odkud není úniku. Někteří věří, že ve skutečnosti nežije v Domě, ale spíše v meziprostoru, který existuje jen na prazích mezi místnostmi, a pokaždé, když projdete dveřmi, riskujete, že přitáhnete jeho pozornost.

Pán bolesti

Pán bolesti je bývalý přeživší a vůbec první stvořený žiletkář, který se věnuje objevování nových pocitů bolesti. Před nesčetnými lety, při své cestě za stále rostoucí bolestí, se mu podařilo chytit sklepáka a extrahovat jeho esenci, aby si ji vstříkl do sebe, doufaje, že když se naplní čistým strachem, způsobí mu to agónii, jakou dosud nikdo nepocítil. Místo toho zjistil, že mu to vyrvalo mysl z těla a vrhlo ji na všechna okna, zrcadla, a podobné odrazné plochy Domu. Jedním z oken zahlédl bolestivou smrt přeživšího, a když se Pán bolesti díval, uvědomil si, že cítí každý okamžik bolesti a agónie, jako by ji prožíval poprvé. Tehdy radostně opustil své smrtelné tělo, aby mohl žít výhradně v oknech a zrcadlech Domu a pozorovat a vychutnávat každý okamžik mučení, který se mu naskytl. Někde v žiletkobludišti je místnost, kde je ukryto jeho tělo. Mnoho přeživších věří, že když ho najdou a zničí, bude to jeho konec, pověst, kterou Pán bolesti aktivně podporuje, protože to znamená, že další přeživší dobrovolně vstoupí do žiletkobludiště — kde už dychtivě čekají hordy žiletkářů.

Autor: Emily Tang
Překlad: Honza Charvát