Sférochodcův průvodce: Květoskrýš (1)

Vítejte! Tohle je vaše první cesta do Květoskrýše, sféry zaměřené na antropomorfní zvířata! V této části se zaměříme hlavně na oblast Údolí, zemi, jejíž pole překypují hojností a jejíž obyvatelé vítají všechny návštěvníky.

Když už mluvíme o vítání všech návštěvníků, máme pro vás speciální dárek! Stačí projít touto příhodně umístěnou Zvěscestou a můžeme vyrazit! A s večeří si nedělejte starosti; můj dobrý přítel na vás bude čekat na druhé straně s něčím ještě fajnovějším.

Projdete Zvěscestou a dopadnete na zadek doprostřed malé mýtiny, odkud je slyšet spěch a shon na všechny strany. Rozhlížíte se kolem sebe, dokud neucítíte škubnutí za nohu. Jste… myš?

Není čas lámat si hlavu, jak jste chlupatí, opeření nebo šupinatí. Máme schůzku a vždycky se můžeme vrátit později. Jdeme támhle, dopředu, pod větev a nahoru po schodišti.

Dav se blíží. Otevírám dveře a kývu na vás.

Rozhlédnete se všemi směry: mývalové a myši si připíjejí; žába, jejíž tváře jsou oteklé v něčem, o čem se dá jen předpokládat, že je to smích, při kterém se vám třese břicho; a králice stojí na špičkách na žebříku položeném na boku velkého hrnce, tak plného, že téměř bublá, a metodicky ho míchá. Dav zmlkne, když si všichni všimnou, že přicházíte. Rozhlížejí se kolem sebe a mezi sebou, vrhají na vás pohledy beze slov, a pak… propuknou v jásot! Protlačím vás davem, když jste zahlcen pozdravy. Když skončíme s pozdravy a sedíme vedle králice, která míchala kotlík, už jste si našli deset nových přátel.

Králice se k nám otočí a řekne:

Zdravím vás, cestovatelé! Vítejte ve Trojstromově. Jak vždycky říkám: ať už jste se ztratili, nebo jste našli cestu sem, posaďte se, vezměte si guláš a usaďte se kolem ohně! A to jste vy! Neuvědomila jsem si, že čas nadešel tak brzy. Najděte si místo u ohně a já přinesu něco teplého.

Králice popadne obrovskou naběračku a do prostorné dřevěné mísy vylije guláš. Voní přepychově bylinkami a zeleninou povařenou celé dny, ne-li roky. Vývar je hustý, ale čirý.

Málem jsem se zapomněla představit: jmenuji se slečna Vrubounová, majitelka tohoto hostince. A při mých tlapkách, jste v Údolí poprvé, že? Vítejte, vítejte! Můj přítel mi řekl, že vás čeká lekce dějepisu a mnoho dalšího.

Máš pravdu jako vždycky. Něco ti řeknu: potřebuju zajít do Přístavu kvůli dodávce angreštu velikosti mé hlavy. Nebo alespoň velikost mé hlavy, jaká je v současnosti. Každopádně nechám vás tady se slečnou, aby vám řekla, jak tenhle malý kousek ráje vznikl. A pozor, nebylo to tu vždycky tak krásné! Až dokončí celou hodinu dějepisu, vrátím se, abych vám řekl o lidech a místech, díky kterým je tahle sféra tak výjimečná!

Pustíte se do svého guláše, zatímco slečna Vrubounová začíná vyprávět své příběhy o hrdinech a legendách a o tom, jak to všechno vzniklo…

DĚJINY ÚDOLÍ

OBDOBÍ CHAOSU

Kdysi dávno, ještě předtím, než obyvatelé Údolí (i když se tak tehdy nejmenovalo) poznali, jak se otáčejí kola světa nebo jak příliv a odliv velkých ročních období zaplavuje zemi, byla sféra zaplavená magií. Velcí požírali malé, mocní lovili slabé. Nejmocnější ze všech byli Pohromní tvorové: tyčící se, mlčenlivá zvířata, jejichž nadpřirozená přítomnost přinášela sněhové bouře, záplavy, sucha a zkázu. Byla to živoucí roční období, jejichž každý krok otřásal světem, topící své oběti v nepředstavitelných přívalech moci.

Tíživá přítomnost Pohromních tvorů vnucovala nestabilitu, což byl důvod pro ty, kteří se jim nemohli rovnat svou mocí, aby se spojili. Těm, kteří se spojili, se říkalo zvířecí lidé. Našli útěchu pod zemí, rozvíjeli kulturu a přátelství, když svět nad nimi podlehl chaosu pohrom.

CESMÍNOVÝ ŘÁD

Nespokojeni s životem v hlubokých tunelech pod Údolím, nakonec zvířata vytvořila tlupu, která spojila různé druhy živočichů ve skupinu zasvěcenou odporu a cestě za svobodným životem nad zemí. Pod stínem cesmínového keře, zarostlého bobulemi, jejich slova zažehla magickou smlouvu, která se váže k sobě navzájem i k zemi, dokud nebude zajištěn domov a mír. Cesmínový list se stal jejich symbolem, vetknul se jim do oděvu a vyryl na výzbroj. Pamatujeme si je jako Cesmínový řád, i když jsou pro většinu už jen legendou.

Jejich smlouva měla však ještě jeden důsledek. Země se pro ně stala pramenem energie, ze které mohli čerpat. Přirozená síla živlů se v jejich rukou stala hračkou. Dokázali přetvářet zemi kolem sebe, vysílat blesky na své nepřátele, oživovat mrtvé, a dokonce přizpůsobovat čas jejich vůli. Největší z těch, kteří dokázali tuto magii využít, se nazývali kouzlotkalci a jejich magie se nazývala kouzlotkaní. Jejich slova a činy byly nitkami, které přinesly velkou moc.

ŽHAVÁ VÁLKA

I když bylo kouzlotkaní mocné, Pohromní tvorové byli mocní také, a nepodlehli snadno těmto novým, strašlivým silám. Po dvě generace zuřily bitvy v celém Údolí. Zvířata se bránila stejně a když se naskytla příležitost, zabíjela ty nejslabší z Pohromních tvorů. A tehdy se objevil ten největší z Pohromních tvorů: Divožeh, zvaný Čas plamenů, Praoheň, Všepožírač, který hoří skrz hranice této sféry až k těm dalším.

Velké ohnivé bouře zachvátily celé Údolí a vymazaly to málo, co zvířata dokázala získat. Velký dub byl rozštípnut ohněm a blesky a dodnes doutná jako Stáleplanoucí dub, pomník moci živlů. Naděje byla ztracena a zvířata zahnána do doupat pod zemí, nucena kopat hlouběji a hlouběji, jak plameny nad nimi byly stále žhavější a žhavější. A právě tehdy, pod praskajícími plameny, se narodila Konvalinka.

KONVALINKA

Konvalinka byla obyčejná farmářka, která celý život jen prořezávala houby, které rostly v tunelech nor, kde žila stejně jako její rodina, když se jejich domovy a nory zhroutily pod tíhou a plamenem, až byly zahnány do srdce Údolí, obklopeny ze všech stran hrozbou smrti. Kouzlotkalci zuřivě bojovali a vztyčovali hradby z balvanů a stromů. Ale bylo jen otázkou času, kdy bude jejich obrana prolomena a jejich životy skončí.

Když se blížili Pohromní tvorové, jejich čelisti skřípaly a jejich prvotní síla rozpárala zemi pod jejich nohama a křídly, Konvalinka se rozhodla a napojila se na sílu slibu, který zvířata učinila před mnoha generacemi. Něco se v její duši pohnulo, zrozené z lásky k přátelům, rodině a světu, o který se tak pilně starala: Jádroplamen, obnovující síla, kterou nedokázali překonat ani Pohromní tvorové.

Jádroplamen zbavil Divožeha velké části jeho moci a proměnil Konvalinku v zářící slunce, zvíře s mocí přírody stejně silnou, jako mají Pohromní tvorové. Po tři dny její světlo pálilo a zahánělo dravce zpět, oslabovalo je, jak se šířilo po celém Údolí. V posledních chvílích tohoto konfliktu naposledy bojovala s Divožehem, uštípla mu zub a zahnala ho až za Trní, daleko od Údolí.

POHROMA ZEVNITŘ

Síla kouzlotkalců udržela linii proti nově oslabeným Pohromním tvorům. Konečně nastal mír. Údolí, jak ho známe dnes, vzniklo, i když začalo jen jako stromek, přímo tady ve Trojstromově. Ale magie kouzlotkaní začala být neudržitelná. Zvířecí tvorové se stali příliš lehkovážní vůči ročním obdobím poté, co je Konvalinka zachránila. Kouzlotkaní se stalo příliš silným a to, co mohlo být drobnými spory, se měnilo v bitvy, které otřásaly světem, když se Údolím proháněla čím dál větší moc.

Příval magické energie vytvářel protireakce a měnil kouzlotkalce v monstra poháněná výhradně prvotním vztekem a energiemi. Jejich běsnění se stalo nezastavitelným a ohrožovalo mír, kterého bylo dosaženo. Někteří si začali klást otázku, jestli to bylo způsobeno Pohromními tvory, nebo jestli je magie sama prokletím stejně jako požehnáním.

Roční období, která zemi vládla, se zároveň stala nepředvídatelnými. Kdysi tvořená, i když brutálně, Pohromními tvory, se nyní změnila v chaos. Zasněžená rána se měnila v hurikánem zpustošené večery. Když Údolí vyhnalo Pohromní tvory, vyměnilo jednu bolest za druhou.

ZALOŽENÍ ÚDOLÍ

V reakci na chaos, který kouzlotkaní způsobilo, se rodokmen hrdinů rozhodl zapečetit své nejsilnější znalosti. I když tkaní stále existovalo, nejsilnější kouzla zmizela a už nikdy se nedala naučit, ukrytá někde hluboko v Údolí. Konvalinka nechala zub Divožeha, který pojmenovala Skáloplam, a svou zbroj svým potomkům, a odešla z Údolí až za Trní. Meč nyní čeká na hrdinu s pravým srdcem, aby v něm znovu probudil Jádroplamen.

Když už nebyla magie, která by je držela v šachu, Pohromní tvorové se vrátili do Údolí, kde zůstali dodnes. Naši předkové se s těmito bývalými nepřáteli naučili zacházet vynalézavěji.

Žabí lidé se naučili předvídat své migrační cesty, a vydry se při sledování bouří naučily hlídat všechny Pohromní tvory napříč Údolím. Krysáci mají velké vědomosti, a jsou správci veškerého vědění v Údolí. Ještěří lidé, kteří v té době v Údolí žili, se naučili zdokonalovat své skrovné kouzlotkaní na kouzla s velkou mocí. Veverky přišly uctívat Pohromní tvory a použily sílu v jejich kostech k oživování mrtvých. Mývalové a ptáci pročesali Údolí a nalezli místa vhodná k osídlení a označili je, aby se vyhnuli nebezpečí. Netopýři rozmlouvali s hvězdami a hledali rituály ochrany a moci mimo říši zvířecích tvorů. A králíci je všechny krmili, rádi obdělávali půdu a poskytovali dary z jejich sklizní. A malý myší lid, statečný jako vždy, bude vyzývat své nepřátele a odvádět je pryč od vzácných vesnic a měst, které nyní lemují Údolí.

Postupem času se hrdinové, kteří zachránili Údolí, a způsoby, jakými to udělali, stali legendami. Údolí vzkvétalo a jednota mezi správci této země rostla. I když se nám stále čas od času nevyhnou potyčky, naše láska k zemi, o kterou se staráme, se předává z generace na generaci.

MEZIHRA

Slyšíte, jak se za vámi otevírají dveře a zazní stejný chór, který se ozval, když jste poprvé vešli do hostince vy. Někdo se vrátil.

Jsem zpátky! Angrešt byl dvakrát větší, než se slibovalo. Odteď to zas převezmu, slečno Vrubounová. Díky, že ses postarala o mé přátele.

Teď vám řeknu něco o Údolí a těch, kteří ho dělají výjimečným.

CO JE ÚDOLÍ?

Údolí je malý region, zhruba ekvivalent dvou čtverečních mil, na sféře Květoskrýš. Údolí je území mírného pásu, kde žije rozmanitá paleta volně žijících živočichů a přírodních památek, od malých bažin a rybníků až po skalnaté kopce a pole květin.

První věc, které si návštěvník může všimnout, je zdejší měřítko přírody. Nad hlavou se jim tyčí listnáče jako les, stromy jsou dost velké, aby unesly celé město, a balvan je pro obyvatele Údolí hora. V Údolí je pět biomů, které podporují všechny druhy flóry a fauny.

LOUKY

Louky v Údolí jsou plátnem, na němž rostou a prospívají původní divoké květiny a tráva. Vysoká, chomáčovitá pampová tráva a řebříček poskytují přístřeší pro putující zvířata a udržuje zemi chladnou, i když je slunce vysoko nad hlavou. Pampelišková semínka létají vzduchem jako sníh na jaře a na podzim. Plochy vysoké trávy jsou odděleny mýtinami plnými heřmánku a bobulovitých květů mičely, kterým se daří v měkkém slunečním světle. Tyto malé paseky jsou plné léčivých rostlin, které místní živočichové sklízejí na jaře a v létě, aby je nasušili na zimu.

Farmy jsou na loukách běžné, citlivě propojené s okolní přírodou. Na jaře a v létě se tu tísní dlouhé řady rajčat, paprik a jarní cibulky. Když se v údolí ochladí, sklizeň se změní na zelí, ředkvičky a mrkev. Bobule rostou celoročně, přičemž se daří různým druhům v závislosti na ročním období a specifickém prostředí.

RYBNÍKY

Údolí je poseté rybníky, které lákají živočichy podél jejich břehů, aby hospodařili a rybařili. Některé rybníky jsou vyplněny polštářky leknínů, které poskytují dostatek plochy pro vodomilné živočichy k odpočinku. Unaveným cestovatelům se vždy uleví, když vidí vodu, protože vědí, že osada je určitě blízko. Větší rybníky poskytují čistou, sladkou vodu všem zvířatům v Údolí, ať už díky podzemnímu zavlažování nebo obchodníkům, kteří vodu zadržují, aby ji dopravili k těm, kteří žijí daleko.

Dlouhá řeka teče z lesů až k močálům a za Údolí. Ryby často proplouvají Údolím a poskytují výživný zdroj potravy pro ta ze zvířat, která je mohou chytit. Tato řeka a rybníky se neprotínají; rybníky jsou izolovány a napájeny dešťovou vodou, zatímco řeka vede k močálům, jejich pramen je daleko za územím Údolí.

Největší rybník v celém Údolí je Kašnov, zázrak řemeslné zručnosti a oblíbená destinace pro zvířata, která ji navštěvují, ať už se chtějí setkat s přáteli, nebo se jen podívat.

MOČÁLY

Močály Údolí se objevují v místech, kde začínají vysychat říční přítoky, a mezi bahnitými břehy jsou vidět naplaveniny a zbytky. Vysoká tráva zatemňuje vchody do krysích vesnic, tuneluje po stranách břehů a zasahuje hluboko do podzemních jeskyní. Na zemi se povalují odhozené šnečí ulity a kosti, vyplavené na břeh z celého Údolí.

Tohle místo překypuje životem, i když je často skryto pod povrchem. Břehy řek jsou domovem měkkýšů, podél skalnatých výběžků pokrytých usazeninami rostou mušle a škeble se skrývají pod korytem řeky. Mušle a škeble občas vyplivnou bláto a bahno, což je nepěkný a někdy i nebezpečný zlozvyk, který může nešťastné poutníky ušpinit nebo dokonce vyhodit do vzduchu. Kořeny rostlin, které rostou podél břehů řeky, jsou obnaženy, když voda vyschne, čímž vzniká pokroucené bludiště, poznamenané mělkými tůněmi stojaté vody. Hmyz je častým návštěvníkem močálu, a klade do něj svá vajíčka.

KOPCE

Ze svažitých kopců Údolí vyčnívají obrovské hromady skal, které poskytují stín některým živočichům a tvoří hřady ještěrkám, které se zde vyhřívají a toto místo nazývají domovem. Některé z těchto kopců byly kdysi plné vody, která erodovala skály do hladkých, vysokých tvarů, které obklopovaly obyvatele ze všech stran. Vegetace je zde střídmější vzhledem k vysokým stínům, které brání světlu dosáhnout na velkou část země, ale z puklin ve skalách raší divoké květy a stromy svými vysokými kmeny nebo silnými kořeny pomáhají podepřít velké balvany.

Je těžké vidět vrcholky těchto kopců odspodu, což v nejmenších živočiších vyvolává pocit údivu a úžasu. Vylézt na vrchol balvanu může trvat celé dny a určitě se pak máte čím chlubit.

HÁJE

Lesy v údolí jsou zarostlé bujným listovím, které se vyznačuje houštinami mechu a popínavými rostlinami porostlých stromů a skal. Břečťan poskytuje útočiště, která maskují hnízda a domovy, aby byla zvířata v bezpečí. Duby zde mají podsadité a kulaté kmeny, které se větví nízko nad zemí. Jejich sukovitý vzhled prozrazuje jejich stáří, mnohé stromy jsou staré stovky ročních období a mají odpovídající velikost. Stromy jsou zde obrovské, obývají celá města, kde žijí v harmonii živočichové z celého Údolí.

Na okraji velkého lesa podél řeky je vrcholný úspěch zvířecího přátelství: Trojstromov. Tohle je nejhustěji obydlené místo v Údolí, domov všech živočišných druhů a hlavní centrum cestovatelů a dobrodruhů.

TROJSTROMOV

Trojstromov je masivní město, kde se setkávají lesy a Dlouhá řeka, postavené přes tři prastaré propletené stromy. Je to největší sídlo v celém Údolí, domov zvířecích tvorů všech druhů. Budovy zde pojmou nejmenší i největší zvířata, používají různě velké průchody, více cest podél těch hlavních a veřejné budovy s vysokými stropy, aby vytvořily harmonické prostředí. Rampy a schodiště vyrobené z pěstovaných chorošů vedou po stranách stromů až k baldachýnu.

Architektonicky je Trojstromov směsicí stylu všech živočichů: někdy neohrabaně poskládaných dohromady rustikálním a okouzlujícím způsobem, jindy pečlivě naplánovaných a postavených tak, aby maximalizovaly prostor a přístupnost.

Hlavní místa:

Koruna: Na nejvyšším místě města, nad baldachýny, je promenáda, která často slouží jako místo setkávání dobrodruhů, návštěvníků a turistů. Z vrcholu je vidět celé Údolí a zvířata z celého okolí se podivují nádhernému výhledu.

Prošívaná čtvrť: V srdci města, pod největším ze tří stromů, stojí prošívaný prapor s výhledem na velmi rozmanitou a obydlenou část města. Čtvrť má části od všech živočišných druhů, které navštěvují město a žijí v něm.

Přístav: Místo, kde podél Trojstromova protéká Dlouhá řeka, se nazývá Přístav, je to rozlehlá masa vorů, doků a dalších plovoucích konstrukcí.

KAŠNOV

Největší rybník v údolí je domovem Kašnova, velké vícestupňové stavby, která je obchodním uzlem a přístavem pro mnoho lodí plujících po vodách údolí. Jeho vládcem je Kvákal, žabí čaroděj-král, jehož autorita a moc jsou spíše naznačovány, než vynucovány. Zde si mohou zvířecí poutníci odpočinout ve svěžích a chladných vodách na dlouhých cestách mezi vesnicemi.

Město je domovem různých živočichů, většinou vodních, kteří, jak se zdá, pořád slaví na královo přání. Na základně ovládají velké padací mříže přístup do doků pod městem. Doky jsou obklopeny hlučnou přístavní čtvrtí známou jako Pulcov, kde lze obchodovat mimo bedlivé oko krále a jeho poddaných. Na okrajích města se obytné domy a obchody na vodě staví bez jakýchkoli zábran, dokud nevznikne potřeba je omezit. Skluzavky a vodopády umožňují přístup do oblastí pod každým podlažím. Nahoře na vrcholu je Kvákalův trůn, obklopený vodními sochami, které vystupují ze sochy leknínu, symbolu jeho postavení.

DÁLE OD CIVILIZACE

Ačkoliv osídlené oblasti Údolí jsou mírumilovné a krotké, za vesnicemi a městy mimo vyšlapané stezky v hemžící se přírodě všude kolem číhá mnoho nebezpečí. Těmto oblastem se říká Trní. V Údolí se může zvíře odvážit do Trní, na místa, která jsou buď posvátná, nebo se hemží ztracenými relikviemi z dávných dob, nebo jsou jedinečnými přírodními biomy, o nichž se jen povídá, že existují. Ti nejstatečnější a nejodvážnější dobrodruzi se vydají přes okraj Údolí až do doupat Pohromních tvorů, kde sídlí bezmezná magická energie a mnoho neznámých divů.

KOŘENOSPLEŤ

Někde v Údolí ukryl mýval v rozlehlém labyrintu kořenů sbírku vzácných relikvií, pro které neměl bezprostřední využití. Pod tlustým baldachýnem spletených kořenů vedou cestičky k nekonečným hromadám odpadků a pokladů, které si ostatní živočichové jen stěží dokážou představit. Kočovní mývalí učenci, kteří se vydávají do celého Údolí i mimo něj, rádi udávají směr těm dobrodruhům, kteří jsou zvědaví na tajemství, jež se zde skrývají, ale mnohem pravděpodobněji vám řeknou, abyste "věřili svým nohám", které vás dovedou ke správným odpovědím.

STÁLEPLANOUCÍ DUB

Někteří ještěři v údolí uctívají doutnající dub, prastarý symbol ničivé síly obsažené v přírodě. Pro ještěry tento strom symbolizuje cyklus stvoření a zničení, použití a opětovného použití. Mladí ještěři se vydají ke stromu a holýma rukama sbírají doutnající uhlíky ze středu stromu. Kováři používají tyto uhlíky jako palivo pro své kovárny a vrazi si uhlíky nechávají v keramických, kovových nebo skleněných nádobách, z nichž každá je unikátně vyrobena komunitou ještěřích lidí. I když žár nakonec vychladne, mocné kouzlo žhavého uhlíku vydrží téměř celý život ještěrčáka; když jejich žhavý uhlík zhasne, ještěrčák ví, že brzy pomine s ním.

ÚTES HRDINŮ

Na nejvyšším kopci v Údolí prý slunce nikdy nezapadá. Kopec je tak vysoký, že tráva je řídká a místo stromů dominují panoramatu balvany. Jeden mohutný balvan se zvedá nad ostatní. Myšáci šplhají po této skále, aby demonstrovali svou statečnost a vůli, ale také týmovou práci a kamarádství. Zkušené myší tlupy se spojí, aby rychle zvládly tuto výzvu, zatímco ti mladší se při jejich prvním výstupu vzhůru řídí pokyny veteránů. Vrchol balvanu je často domovem bouřlivých oslav s čímkoliv, co si horolezci donesou s sebou.

POHROMNÍ HŘBITOV

Obrovská jáma dehtu a kostí z padlých Pohromních zvířat tvoří nejnebezpečnější místo v celém Údolí. Veverky sem pravidelně chodí uctívat pradávný koloběh života a smrti, který podle nich udržuje tento svět. Hřbitov je také nejlepší zdroj kostí v Údolí pro použití v nekromantské magii, pokud je nekromant dostatečně odvážný, aby se odvážil pro svou kořist až sem a zpět.

HOUBODOL

Rozlehlé údolí plné velkých hub, které rostou divoce díky silné magické siločáře, která se táhne pod ním. Daří se tu barevným houbám, nepoživatelným rostlinám a podivnému hmyzu. Veverky se sem odváží sbírat jedovaté a nebezpečné rostliny, pěstovat houbovité výrůstky a sbírat mocné pozůstatky Pohromních tvorů.

SCHRÁNA VĚDĚNÍ

Mezi bažinami, hluboko pod povrchem, leží mnoho studnic vědění a historie zvaných Schrány. Schrána vědění se nachází v neznámé vesnici, nejstarší svého druhu, a je chráněna řadou mocných kouzel a válečníků, kteří zasvětili své životy ochraně jejího obsahu. Jen krysí stařešina může návštěvníkovi dovolit, aby si prohlédl obsah Schrány, a i tehdy musí být pro svou vlastní bezpečnost doprovázen průvodcem.

VESMÍRNÝ KRÁTER

Obrovský kráter pokrytý obsidiánem po sobě zanechala neznámá kosmická událost. V nejhlubší noci na povrchu kondenzuje voda, což způsobuje, že se nebeská klenba láme jako hranol na každou stěnu kráteru. Netopýři se odváží na dno tohoto planetária, aby hleděli do odrazů z nejhlubšího vesmíru, kde usměrňují světlo měsíce do magické energie. V útvarech kosmických těles nad nimi se nachází také duchovní moudrost předávaná netopýry minulých generací, kteří se připojili ke svým předkům ve věčné pravdě noční oblohy.

SPADLÁ KOMETA

U podzemního rybníka hluboko pod povrchem Údolí uctívají krysí lidé kometu, jejíž gravitace zdeformovala svět kolem. Voda uniká dolů ze složité sítě jeskyní, proudí přes kometu a kolem ní. Voda obklopující kometu se rozdělila a zamrzla a vytvořila kotlinu suché, ledové země přímo pod ní, která se používá jako místo pro zkoušky. Mladí krysáci se musí dostat do středu jeskyní a odštípnout kus ledové skály, což je zkouška spíše jejich chytrosti a vynalézavosti než síly. Krysáci musí použít každý nástroj ve svém arzenálu, aby čelili drsným a temným, zmrzlým jeskyním.

SVĚTLOVĚŽE

Vratké věže jsou na sebe nekonečně naskládány a propichují oblohu jako zástup dýk. Dvakrát denně jimi každý paprsek slunce a měsíce vrhá na Údolí velký stín. Zrcadla zachycují toto světlo, rozptylují ho a odráží po věžích, až se shromáždí na masivním opálu, zapuštěným do středu věží. Tady staří netopýři mohou obětovat svůj zrak, aby dokázali dohlédnout až do říší za Údolím. Jejich oči jsou následně vyplněny unikátním vzorem podobným mlhovině, který značí jejich postup do vyšších řad kněžství.

DOUTNAJÍCÍ MOČÁL

Hořící bažina, která nikdy zcela nevyhoří, znamená konec Údolí a začátek tajemných zemí za ním. Je nebezpečná a zdánlivě nekonečná, je to místo, kde žádný mladý mýval nezná způsob, jak přežít, než se vydá na cestu, ale věří v přírodu, že se tu včas naučí dovednostem, které jsou k tomu potřeba. Mývalí bardi o tomto místě často zpívají a spřádají příběhy o podivných a nadpozemských tvorech, kteří ho nazývají domovem, i když to, nakolik jsou tyto příběhy přehnané, zůstává záhadou pro kohokoliv jiného než mývaly samotné.

ŽELEZNÝ LES

Hluboký útes nad geologickým zlomem ukrývá poutní místo ještěrů: les prastarých, zkamenělých jasanů ze železa. Stromy stále rostou, jejich větve jsou ostré a špičaté, zatímco jejich kůra oxiduje do rzi. Les je důležitým zdrojem železa pro zbroj a zbraně. Čím silnější strom, tím cennější a čistší kov směrem ke středu bude, přičemž každý "stromový prstenec" mimo střed bude obsahovat více a více nečistot. Ty nejstarší stromy mají jádra z čisté oceli.

KVĚTINOVÁ ZAHRADA

Chráněný a odlehlý háj v podrostu, posvátné květinové zahrady jsou poutním místem králíků všech věků. Klikatá stezka do centra byla plánována po staletí a je nanejvýš důležité, aby návštěva králíků nikdy nepoškodila žádné květiny. Pokud květina začne odumírat, okvětní lístky a další části se shromáždí a přivezou zpět do Údolí, aby ozdobily domy všech králičích vesnic, které byly svědkem jeho odchodu. Semena se sázejí tam, kde starý květ rostl v naději, že znovu vyroste. Pokud květ vyroste v nečekané oblasti, cesta se navždy změní.

VISUTÉ ZAHRADY

Někde v Údolí, za vodopádem, leží závrt, jehož stěny jsou pokryty visícími liánami, mechem a dalším listovím, které se snáší dolů, aby se dotklo vodní hladiny. Na hladině mělkého jezírka volně plavou polštářky leknínů a žabí lidé se sem přicházejí vyhřívat v poledne, kdy je slunce přímo nad závrtem.

PRAZAHRÁDKA

Zdroj mnoha semen, která v Údolí rostou, je semenný záhon nezkrocené a neobdělávané divočiny, který byl dlouho místem, kde roste a může být sklizena jedinečná zelenina, ovoce a byliny. Třebaže velká část zdejší úrody není tak vyšlechtěná jako ta, která se pěstuje v Údolí, králíci se naučili brát v potaz zdejší odrůdy a křížit je s jinými odrůdami, aby zvýšili výnos, úrodu nebo velikost.

SLUNEČNICOVÁ SVATYNĚ

Dobře udržované útočiště, kde rostou vysoké slunečnice, je místem, kde mnoho živočichů získává semena, aby je uskladnili pro chladné zimní měsíce. Jejich výška se ukazuje jako příliš nebezpečná na to, aby si z nich nějaký zvířecí druh mohl sklízet, a tak si zde v horkých letních měsících na mnohá semena činí nárok ptačí lid. Ptáčci, vždy štědří ke svým přátelům, se o slunečnicová semínka rozdělí se zbytkem Údolí, ale až poté, co si svůj podíl odnesou do tajného skladiště vysoko na stromech.

POHROMNÍ TVOROVÉ

Pohromní tvorové jsou velcí, děsiví, a nevnímající, a jsou předzvěstí změn ročních období a výkyvů počasí. Jsou mohutní, tyčí se nad zvířaty z Údolí, která prchají do bezpečí, kdykoli vidí známky blížícího se Pohromního tvora. Pro zvířata jsou to téměř mytologické bytosti, které vzbuzují bázeň, hrůzu a vzrušení. Protože Pohromní tvorové přinášejí nová roční období, představují navzdory nebezpečí podstatnou součást místního ekosystému, takže zvířata vděčí za svou kypící úrodu jejich pohybům, stejně jako je proklínají za hubenější úrodu.

Ne všichni Pohromní tvorové jsou masožraví — někteří jsou prostě tak obrovští, že samotná jejich existence je hrozbou. Zvířata si vytvořila repertoár nástrojů a systémů pro řešení těchto hrozeb, ale ani sebelepší příprava nezaručí, že se těmto tvorům vyhnou.

SÍLY

Pohromní tvorové jsou rozděleni do dvou skupin. Nejmocnější z nich dostávají jména a jsou jedineční; žádní dva velcí Pohromní tvorové nejsou stejní. Menší z nich jsou vidět častěji a jejich síly mají menší rozsah a účinek než těch velkých.

Síly Pohromních tvorů se podobají živým přírodním katastrofám, nekontrolovatelným a nepředvídatelným projevům magické energie: vlk, který hoří ohněm a zapaluje les kolem sebe, los, který s každým krokem přináší zimu, nebo sova s nocí na křídlech, která černá oblohu. Některé menší kalamity mají krotší verze těchto schopností, například způsobují, že se vzduch jen ohřívá, místo aby se rozpálil, nebo že voda zamrzá pod nohama. Pro zvířecí obyvatele údolí jsou tyto rozdíly monumentální, někdy jsou rozdílem mezi životem a smrtí.

Kdykoliv a kdekoli se objeví Pohromní tvor, svět se kolem něho změní. Listí může uschnout a odumřít, kopce mohou být spáleny a popraskat nebo by v mžiku mohla vykvést úroda. Některé tyto vlivy mohou deformovat životní prostředí natrvalo a zanechávat za sebou krátery, jedovatou půdu nebo nové rybníky, zatímco jiné přicházejí a odcházejí s Pohromním tvorem.

OBDOBÍ

Květoskrýš nemá klasická přírodní roční období. Místo toho jsou roční období přinášena výskytem Pohromních tvorů, jejichž migrace přináší změny teploty a prostředí, kterým se říká období. V Údolí není počasí nikdy náhoda. Zimu přináší mohutný Sněžný los pohybující se údolím; Slunečný jestřáb by mohl předznamenat začátek léta a spálit vzduch vyprahlým horkem. Zvířata mají jména pro každé roční období, z nichž některá se vyskytují jen jednou za generaci, zatímco jiná se opakují každý rok s neměnnou pravidelností, a každé roční období je pojmenováno podle síly Pohromního tvora, který je způsobil.

Autor: Neale LaPlante Johnson
Překlad: Honza Charvát