Retrospektiva: Magic: The Gathering v roce 2023

Nebudu lhát, když řeknu, že fandové Magic: The Gatheringu vyhlíželi rok 2023 s velkým napětím a očekáváními. A v principu nezáleželo na tom, zda se jednalo o hráče, příběháře nebo prostě jen fanoušky. Slíbeno bylo totiž mnohé – z nejdůležitějších událostí to bylo vyvrcholení dalšího obřího příběhového oblouku, Nové Phyrexie, vydání Universes Beyond setů Pána prstenů (a Doctora Who) a samozřejmě třicáté „narozeniny“ samotného Magicu.

Leden

Začátek roku se nesl ve znamení sady Dominaria Remastered, reprintového setu, ve kterém na nás čekaly karty z celkem 27 sad odehrávajících se na sféře Dominaria (respektive Rath, který se při první phyrexianské invazi s Dominarií překryl –⁠ a „jeho“ sady Tempest, Stronghold, Exodus a Nemesis). Fajnšmekry zaujala především původní sada „zpožděných tutorů“ z Mirage doplněných o červené Gamble z Urzovy Ságy. Dominaria byla druhým „remasterovaným“ setem po Time Spiral, který vyšel v papírové verzi, a ani zde nechyběly speciální verze karet ve starém, pre-Mirrodin designu.

Zároveň s DR ale už naplno jely preview Phyrexia: All Will Be One. Minimálně nás příběháře Wizardi ovšem poškádlili již kolem Vánoc.

Sluší se shrnout, kde jsme se v tuto chvíli v příběhu nacházeli. Wizardi v podstatě copy-pasteovali schéma využité v poslední phyrexianské invazi před 20 lety. Dominaria United byla zakončena lehce Pyrrhovým vítězstvím, stejně jako kdysi Invasion. Phyrexiané byli sice pro tuto chvíli poraženi, ale za cenu obrovských ztrát – svou skoro třicetiletou pouť příběhem ukončila Jaya Ballard. V šokujícím odhalení (které by bylo více šokující, kdyby Amazon v létě omylem na ukázkách z knihy toto neprozradil) se Ajani Zlatohřívý ukázal být spícím agentem, který nejen zabil Jayu, ale zničil i Karnem znovunalezený golgothianský sylex.

Sférochodecká parta posílená o Vivien, Wrenn a Elspeth s pomocí Saheeli Rai postavila „časovou kotvu“, stroj času, kde s Kayinou pomocí mohl Teferi poslat své vědomí do doby Války bratrů a zjistit, jak přesně byl kdysi sylex použit.

Informaci se nakonec získat podařilo, ale stroj času explodoval a Teferi zůstal v hodině nejvyšší nouze uvězněn mimo prostor a čas – jak se později ukázalo, byl vržen do své staré domoviny Zhalfiru, který kdysi před Phyrexiany uzavřel mimo čas.

A jak se říká – historie se opakuje. Stejně jako se pokusil kdysi Urza s Devíti titány v zoufalé situaci napadnout Phyrexii, vydalo se tentokrát deset sférochodců jako úderný tým pokusit se odpálit sylex v nitru Nové Phyrexie a tak ji zničit. Jace, Kaito, Kaya, Poutnice, Nissa, Nahiri, Lukka, Tyvar, Koth a Vraska před sebou měli nesmírně těžký úkol.

A Wizardi nám navíc již před Vánoci prozradili, že pět z těchto postav výpad na Phyrexii odnese; respektive bude podobně jako Tamiyo a Ajani kompleatováno a přejde nedobrovolně na stranu Phyrexie. A aby nás zmátli ještě více, zároveň bylo ukázáno i deset černobílých manga artů, které ukazovaly všechny z nich v phyrexianizované podobě.

Příběhová komunita se pustila do intenzivních spekulací – Wizardi totiž za uplynulá leta rozjeli spoustu příběhových, či dokonce vztahových linií, které si mnoho lidí přálo vidět dokončené (ideálně šťastně). Jace a Vraska, Chandra a Nissa, osud Tezzereta a Elspeth Tirel, apod…

Dlužno konstatovat, že napětí by bylo větší, kdyby japonská influencerka omylem neukázala černobílé manga foily kompleatovaného Jace, Nissy a Vrasky…

Wizardi měli s týmem maličko jiné plány. Stejně jako samotné první invazi předcházela Nemesis jako příslovečná „nejtemnější hodina“, výpad „sférochodeckého úderného týmu“ posíleného ještě o Elspeth byl předem předurčen k nezdaru. Díky informacím získaným z Ajaniho a Tamiyo byla Elesh Norn připravena a sféroportující tým byl rozptýlen po několika vrstvách hrůzného světa.

Výsledek týmu? Snad ještě horší, než kdysi Urza a jeho Devítka. Jace, Vraska, Nahiri, Lukka a Nissa podlehli Phyrexii, ale závěr nemohl být snad tragičtější. Jace nakazila Vraska, které byla vržena sama do Sheoldrediny říše a nemohla nepodlehnout. Nissa pod kontrolou Elesh Norn aktivovala Lamač říší, mezisférový strom vypěstovaný ze semene kaldheimského Světostromu. Jace, který v tu chvíli bojoval o poslední chvilky svobodné vůle proti phyrexianské nákaze, aktivoval s ohromnou lítostí sylex, jehož výbuch by v tuto chvíli zpustošil i světy nyní již propojené díky Lamači říší – což notně zdecimovaný tým sférochodců přece jen nemohl dopustit. V poslední chvíli jej Elspeth proklála Luxiorem, popadla vybuchující sylex a sféroportovala s ním do Mlžných věčností.

Bohužel i zde se projevila v poslední době klasická wizardovská uspěchanost. V šesti krátkých povídkách se toho prostě nedá tolik odvyprávět, navíc v obstojném tempu. Notabene když zde máte tolik dluhů vůči minulosti. Mnohým také vadila příliš na sílu tlačená, až nepřirozeně přehnaná beznadějná situace a nelogické chování některých postav (Jace v momentu, kdy je v sázce celá existence, raději najednou zůstane se svou bývalou láskou Vraskou, která je nakažena – jen aby jej nakazila také, apod…)

Vyústění logicky vedlo k jedinému závěru – má-li multivesmír dále existovat, musí přijít logicky nějaký deus ex machina.

Nestabilní jiskra Poutnice ji zanesla nějakou záhadou na dislokovaný Zhalfir, kde měla možnost sdělit Teferimu, jak dopadla jejich neslavná výprava…

Únor

Únor byl pak především ve znamení vydání samotné sady Phyrexia: All Will Be One. Jak se dalo předpokládat, celá sada byla věnována Nové Phyrexii a jejím obyvatelům (plus těch pár kousků věnovaných příběhu osudné výpravy sférochodců).

To znamenalo z hlediska vizuálů samozřejmě nespočet H. R. Gigerovských biomechanických příšer a nic jiného. Z herního hlediska přinesla sada nový typ zemí – Sphere (reprezentující devět vrstev Nové Phyrexie modelovaných podle té staré), který ovšem nebyl herně nijak využit s výjimkou jediné karty Monument to Perfection.

Cyklus phyrexianských prétorů uzavřela Elesh Norn, Matka strojů, s opravdu silnou kartou a nová karta pro Atraxu, která zatím dostala kartu jen v Commanderu.

Atraxina karta upoutala zejména tím, že se na ní opakovala situace zatím viděná jen na jedné kartě v historii – Tarmogoyfovi ve Future Sightu. V seznamu typů karet, které může Atraxa najít, byl uveden nový typ „bitva“ (a vypuštěn tribal, který byl erratován již dávno na nadtyp).

Reprintován byl Phyrexian Obliterator. Nový cyklus utvořili Dominové, phyrexianští „bohové“, kteří se uměli stát nezničitelnými.

Pro milovníky největších novodobých zlounů obstojná sada, ne už tak pro hráče. Zejména Limited nebylo hráči přijato úplně pozitivně, jedové žetony a schopnost toxic se obecně ukázaly jako přehnaně silné a příliš rychlé. Do jisté míry se tak opakovala situace s Novou Phyrexií nebo prvním Zendikarem. Naše zraky se tedy začaly upírat s nadějemi na grandiózní přislíbené finále v podobě Pochodu stroje, jehož první ochutnávku nám Wizardi naservírovali již týden a kousek po release Phyrexie.

V tuto chvíli jsme věděli z ochutnávky jen to, že bude napadeno mnoho známých světů, a nemálo známých postav včetně theroských bohů nebo Omnatha (který konečně získal, technicky vzato, pátou barvu) také Phyrexii podlehne.

Ale byla tu i naděje…

Dalším slibem od Wizardů byl experiment s „mikro-setem“ March of the Machine: Aftermath, který měl být čistě příběhový a měl nám dát padesát karet, které nám údajně ukáží, co se děje s jednotlivými světy po invazi.

A to jsme co? Vědět chtěli, protože Wizardi neustále zdůrazňovali, že March of the Machine změní Multivesmír napořád a trvale… Jedinou ukázanou kartou byl pohřeb krále a královny Kenrithových z Eldraine; a my se tedy těšili na padesát podobných kousků.

Březen

Březen byl hlavně ve znamení netrpělivého vyčkávání na příběh March of the Machine. S radostí jsme si vyslechli příslib celých deseti dílů plus osm dalších spin-offů zaměřených na boj na jednotlivých konkrétních světech. Osmnáct povídek? No neřekl bych, že se to nedá pokazit, ale rozhodně tady byla velká naděje, že to bude lepší než obvykle. Příběh by si to každopádně zasloužil.

A jak řekli, tak udělali –⁠ 15. 3. příběh začal, vždy ruku v ruce jedna část hlavního příběhu a jedna doprovodná. Osmadvacátého bylo po všem. Samotný set už tak jen ukazoval, co proběhlo.

Nová Phyrexie byla nakonec poražena, ale nestačil k tomu jeden deus ex machina, ale minimálně dva. První byla dryáda-sférochodkyně Wrenn, která se spojila s Lamačem říší (ve svém jádru pořád strom) a dokázala skrze jeho větve najít Teferiho a jeho Zhalfir, jehož polohu vyměnila s Novou Phyrexií. Stálo ji to nicméně její existenci, protože oheň, který v sobě nosila, se uvolnil a spálil ji i Lamač říší. (Na náhodného „cool“ walkera původně bez příběhu představeného v Modern Horizons celkem slušné.)

Druhou byl návrat Elspeth Tirel, která konečně přijala svůj úděl a skutečnou podstatu, a z pomezí neexistence se vrátila jako archanděl, aby v rozhodujícím okamžiku porazila v boji jeden na jednoho samotnou Elesh Norn. Napříč světy v tom také pomohla capennská Záře, životní energie andělů, kteří se v nejtěžší hodině vrátili v plné síle a dodala sílu obráncům jednotlivých sfér.

Společně jsme sledovali mnoho z chodců bránících své domovské světy, více či méně úspěšně. Kompleatovaní chodci naopak většinou vedli útoky na „své“ světy, a často se se zlou potázali –⁠ ta vůbec první, Tamiyo, padla rukou Poutnice, nicméně se proměnila v nehmotnou vzpomínku pro své děti. Lukka byl zabit na Ikorii s pomocí Vivien, tělo Vrasky se po porážce na Ravnice nikdy nenašlo. Jace… prostě zmizel neznámo kam. Nahiri byla poražena, ale nikoli zabita.

Většina bojů o jednotlivé světy byla zpodobněna na nových kartách bitev, transformujících se do zajímavých odkazů na různé chvíle a prvky z historie MTG. Wizardi nezapomněli dokonce ani na opravdu obskurní světy z historie (Ergamon, Moag) nebo jednorázové světy použité v Planechase (Azgol, Belenon, Karsus nebo Xerex). Speciální zmínku si zaslouží Invasion of Segovia, opakující vtip s miniaturním světem, kde i leviatani jsou maximálně 3/3.

Zajímavé momenty se odehrály například na Ixalanu, kde spojili síly odvěcí nepřátelé včetně starších dinosaurů, aby odrazili útok podmaněného Etaliho na Arcaviosu, kde se pětice „poster“ studentů pokusila aktivovat obranné zaklínadlo, což vedlo nakonec k povznesení loxodona Quintoria. Innistrad, kde již podruhé zachránili situaci odolní nemrtví.

Klíčový boj se odehrál na Nové Phyrexii, kam Wrenn otevřela bránu ze Zhalfiru.

Tady byl asi největší problém. Po promyšleném build-upu trvajícím několik sad a vlastně skoro deset let se spousta věcí smetla šmahem. Sheoldred byla hned na začátku příběhu MoM popravena Ajanim. Revoltující Urabrask pomohl Chandře, Kothovi a Wrenn k Lamači říší, ale pak byl chycen a prakticky zlikvidován. Vorinclex a Jin-Gitaxias podlehli Zhalfiřanům, když pro ně Teferi zpomalil čas, jako by snad nešlo o ty skoro všemocné záporáky, jejichž intriky přivedly Multivesmír na pokraj zkázy. S porážkou Norn a odříznutím Nové Phyrexie, která zaujala místo Zhalfiru mimo prostor a čas, se Phyrexiané všude deaktivovali a mohli být poraženi (dle dobré tradice z roku 2000).

Ve finále to bylo nakonec všechno velice uspěchané, a ač i závěru první Invaze od J. R. Kinga leccos chybělo, tady to snad bylo ještě horší. Pro klimax desetiletého příběhu je prostě jedna povídka málo. V epilogu jsme se pak ještě dozvěděli o tom, že s pomocí tajemné Mirranky Meliry, která byla proti phyrezi imunní (fakt, který Wizardi také využili jen jednou při prvním vyléčení Karna), se povedlo dekompleatovat Ajaniho a Nissu –⁠ nicméně její jiskra se v procesu začala rozpadat.

V čem March of the Machine po příběhové stránce selhal? Reklamní plakáty slibovaly Endgame-style boj bytostí z různých světů proti Phyrexianům. Celý finální boj byl krátký a změnu, která nastane, jsme již předem víceméně uhodli –⁠ světy zůstanou nadále propojeny průchody i pro ne-sférochodce, plus někteří z chodců přijdou o své jiskry. Přesto zůstalo mnoho věcí nezodpovězeno a my jsme dychtivě čekali na slibovaný Aftermath, který nám prý dá odpovědi.

V březnu jsme ještě také dostali první ochutnávku z chystaného setu k Pánovi prstenů.

Duben

Nicméně z hráčského hlediska byl March of the Machine sadou spíše podařenou. Nový typ karty „bitev“ mne osobně minimálně na Limited bavil a sada přinesla kromě spousty zajímavých kousků i nádherné prémiové verze karet ve showcase verzích odpovídajících jednotlivým světům. Dalším zajímavým konceptem byly karty pro páry legend (vždy z totožných světů), které dávaly veliký prostor pro nové vícebarevné velitele do Commanderu. MoM doprovázely také nové Commander balíky obsahující po letech i nové sférové karty pro Planechase se spoustou odkazů na sféry, které dosud karty neměly.

Mnoho lidí netrpělivě čekalo na slibované vysvětlení a karty ze silně propagovaného Aftermathu. Jenže pak přišel… Harnessed Snubhorn.

Harnessed Snubhorn byl první uniklou kartou z Aftermathu. Už to si vysloužilo pozdvižené obočí… tohle má být „příběhově relevantní karta“ ze setu, který je „story-driven“?

A mělo být hůře. Došlo totiž k tomu, že jeden z youtuberů dostal omylem do rukou kompletní display Collector Boosterů z Aftermathu – a nenapadlo ho nic lepšího, než udělat unboxing video na svůj kanál. Všech 50 karet tak bylo spoilováno ještě před 21. dubnem, kdy oficiálně vycházel March of the Machine.

Set byl pro komunitu ohromným zklamáním. Snad pouze u čtyřech karet se dalo mluvit o nějakém příběhovém významu, pokud tedy nemluvíme o kartách pro sférochodce, kteří přišli o své jiskry. Asi nejvýraznější byla Open the Way, kde jsou poprvé zpodobněny nové průchody mezi světy – cesty osudu. Ale karty jako Filter Out? Blot Out? Reprint Training Grounds? What the actual ****, Wizards?

Boostery měly méně karet, byly dražší a karty samotné nebyly ani výrazně silné, přesto se díky omezenému nákladu shánějí hůře a stojí více.

Celý incident s youtuberem měl pro Wizardy navíc další rovinu. Ačkoli se jednalo s největší pravděpodobností o chybu obchodu, poslali za daným člověkem někoho, aby dané zboží získal zpět. A bohužel ne jen tak někoho, ale zaměstnance Pinkertonovy agentury. Pro nás jsou „Pinkertoni“ maximálně postavami detektivů honících psance typu Jesse James nebo Billy the Kid z příběhů Divokého západu, v soudobých USA je jejich jméno nicméně neblaze spojeno především s tvrdými zásahy proti stávkujícím a odborářům, které prováděli již jako soukromá bezpečnostní agentura placená velkými průmyslníky. Zde se měli dopustit zastrašování manželky a sousedů, když se domáhali protiprávně získaného materiálu.

Několik týdnů se na sociálních sítích na každý příspěvek Wizardů objevovaly desítky komentářů o Pinkertonech a výhrůžky o tom, jak Wizardi skončili a nikdo si od nich už nic nekoupí, než to lidi přestalo bavit.

Květen

A nepomohly ani příběhy, na které jsme se těšili. Trochu jsme doufali, že uvidíme více světů a dozvíme se, co se kde událo. Dostali jsme dva. Příběh Nissy a Chandry – Nissa o svou jiskru přišla, Chandře zůstala. Poprvé jsme viděli, jak se na sféru dostal tvor odjinud a jak se zjevují nové průchody. Druhá povídka byla věnována Nahiri a jejímu návratu na Zendikar – bez vysvětlení, jak byla dephyrexianizována (proboha, měla místo rukou meče…), jen aby definitivně ztratila svou jiskru, když neopatrným zacházením zničila hedron, který ji ochraňoval. Aftermath tak byl a zůstal jedním velikým failem.

Pro mne osobně byl květen měsícem, kdy se rozhodovalo o tom, zda psaní o Magicu definitivně pověsím na hřebík, nebo ne. Naštěstí se povedlo domluvit osobní schůzku s šéfredaktorem najáďáckého týmu a popovídat si o vzájemných představách o tvorbě a odměnách, jejímž výsledkem bylo, že to „spolu zkusíme“. ;)

Červen

Pán prstenů vtrhl na Magicovou scénu s fanfárami i kontroverzí. Jednou z nich bylo vydání skutečně jednoho exempláře Jednoho prstenu. Další například změna barvy pleti některých z postav či poněkud jinak od předlohy se odchylující zpodobnění jiných (například Zlatěnky, ženy Toma Bombadila).

Ačkoli původní domluva zněla až na Eldraine, nakonec se mým debutem na stránkách Najády stal článek o představení sady Tales of Middle-Earth, který následovaly články o speciálních treatmentech karet v sadě a pak něco, na co jsem se těšil jako malý kluk – článek o tématu a designu rozebírající, jak moc a jak dobře se Wizardům podařilo postavy z LOTR přenést do světa Magic. Pro mne jako dlouholetého fandu obou univerz byla tvorba tohoto článku svým způsobem splněným snem. Filipe a Najádo, tímto vám děkuji, že to klaplo tak rychle.

Společně se mnou pokračoval v práci a tvorbě také můj kamarád Honza Charvát, jehož skvělé překlady magicových příběhů můžete nyní číst na Najádě také.

Tales of Middle-Earth se navíc ukázaly jako velice vydařený set i herně. Limited byla solidní zábava a jak se mi přiznal jeden z mých kamarádů, značně kompetitivní hráč, odehrál jich tolik, že si musel pak přivykat na to, že normálně nemá nositele prstenu a jeho bytosti tak mohou být blokovány silnějšími…

Na přelomu měsíce pak bylo potvrzeno, že opravdový Jeden „Jeden prsten“ byl nalezen v Kanadě v provincii Ontario, a dokonce jej opravdu nalezl jeden náhodný hráč, nikoli velká kvanta boosterů rozbalující obchody.

Fun fact: Společnost provádějící grading (hodnocení) stavu karet dala Jednomu prstenu 9/10, ačkoli neexistuje nic, s čím by se mohl srovnat. Spekuluje se, že je tomu tak proto, že díky foilování (kteréžto, jak je známo, toto může způsobovat) se karta po vytažení z boosteru nepatrně, ale přesto lehce ohnula.

Červenec

Nicméně, ani jsme se nestačili nadechnout a už tu byly Commander Masters. Ty přinesly hromadu reprintů a čtyři představěné Commander balíčky s několika novými kartami. Starým fandům příběhu udělala radost sférochodecká karta dalšího z původních Urzových Devíti Titánů, realitu ohýbajícího Komodora Guffa. Byť tedy jeho karta za pověstí poněkud zaostala. Dočkali jsme se však alespoň geniálního mrknutí na staré fandy v podobě karty Guff Rewrites History.

Více o Commander Masters v článku zde.

Představěné balíčky udělaly radost znalcům příběhu, méně už hráčům. Mnohým se zdálo, že prostě neobsahovaly karty v adekvátní hodnotě na to, kolik za ně Wizardi požadovali.

Srpen

Srpen zahájily ve velkém stylu dvě velké akce. Nejdřív jsme se na Pro Tour Barcelona dozvěděli o tom, co nás čeká ve Wilds of Eldraine v září. Jako dezert k hlavnímu panelu Wizardi naservírovali první ochutnávky z Commander balíčků Doctor Who plus pár obrázků z Lost Caverns of Ixalan. Ty nám napověděly nemálo o tématu sady zaměřené na ixalanský „vnitřní svět“.

Větší pecka přišla o týden později na GenConu, kdy nám Wizardi dali nahlédnout (ve větší či menší míře) celé TŘI roky dopředu, až pomalu ke konci příběhového oblouku „cest osudu“, kdy se budeme potkávat s postavami, které budou cestovat ze světa na svět i bez toho, aniž by byli sférochodci. Více o tom zde.

Mimo Universes Beyond týkající se Falloutu, Assassin's Creed a Final Fantasy zaujala zejména moderní témata některých sad – vesmír, „mad maxovské“ závody napříč sférami nebo moderní slasher horror. Bloomburrow s antropomorfními zvířátky nebo westernoví Outlaws of Thunder Junction, resp. detektivní Murders at Karlov Manor v tom působily jako ten „starý dobrý“ Magic.

Novým vlastníkem Jednoho prstenu se stal Post Malone, americký zpěvák a velký fanda Magicu, který předtím dokonce dostal vlastní Secret Lair.

Září

Touto dobou už jsem se na Najádě zajel a naskočil jsem do rytmu, kdy produkuji v relativně jasném časovém rámci k sadám články představovací, o produktech a analýzu obrázků a flavoru. Wilds of Eldraine bylo méně rytířské a více pohádkové než první návštěva. Poprvé jsme také dostali okusit toho, jak moc na některé světy dopadla invaze a převrátila či proměnila místní poměry.

Představení Wilds jsem stihl vyprodukovat ještě na konci srpna, následovaly tradičně produkty.

Téma a design, na kterém jsem se jako u každého top-down setu vyřádil, následoval na konci září.

Poprvé jsme se tu setkali s mladíkem Kellanem, který přijal úkol od krále víl Taliona. Jeho úkolem bylo porazit tři sestry čarodějnice a ukončit tak Zlověstnou dřímotu, odměnou mu měly být informace o jeho skutečném otci. Osiřelí sourozenci Kenrithovi se přeli o to, jak království nejlépe udržet pohromadě. Rowan nakonec podlehla „temné straně síly“ a stala se služebnicí Eriette, nejmocnější ze sester. Kellanovi se nakonec podařilo Eriette i s jejím patronem Ashiok porazit, a jako jeho otec byl odhalen vílák Oko, který Eldraine potrápil jako hlavní záporák minule.

Září bylo nicméně také měsícem ve znamení smutku pro MTG komunitu. Dne 7. září prohrál ve dvaašedesáti letech svůj boj s recidivující rakovinou Sheldon Menery, bývalý Level 5 rozhodčí a „otec“ formátu Elder Dragon Highlander, později Commander. Vzpomínky na tuto legendární postavu magicové scény napsané různými z jeho kolegů si lze přečíst zde.

Říjen

"Who are you?"
"I am the Doctor."
"Doctor… who?"

Říjen byl plně v záři světel TARDISu a sonických šroubováků Doctora Who. Naprosto geniální Commander produkt opět obsahující karty sfér pro hraní s Planechase, tentokrát ale zasazené do univerza Doctora Who. Více o tom, jak moc si Wizardi s tímto produktem pohráli, si můžete přečíst v recenzích zde a zde. Tentokrát v jednom balení všeho dohromady – karty, balíčky, obrázky a flavor.

Doctor Who Commander byl krásným darem whoviánům (fanouškům seriálu) k 60. výročí tohoto nejdéle vysílaného sci-fi na světě.

Listopad

Sotva vychladla země pod pozicí právě zmizelého TARDISu, byly tu Ztracené jeskyně Ixalanu se vším všudy. Představení, produkty. A na kraji prosince i téma a design.

Ztracené jeskyně se podruhé vydaly do „mayaincatécké“ kultury a tentokrát zabraly opravdu hluboko. Kulturní poradci pro tuto oblast odvedli vskutku skvělou práci a přinesli mnohým fandům ve Střední a Jižní Americe spoustu důvodů, proč se radovat. Dokonce, pokud to šlo, nechali tuto sadu přednostně ilustrovat malíře latinskoamerického původu.

Commander balíčkům se nevyhnula další kontroverze, když se zjistilo, že ilustrátor David Sondered použil pro ilustraci Wayfarer's Bauble jako pozadí obraz jiného malíře, aniž by se jakkoli zeptal.

Celkově Caverny upoutaly šíří svého záběru. Z herního hlediska přidaly do hry další typ země (jeskyně), další sadu bohů a několik nových mechanik, včetně „craftění“ nových věcí z jiných komponentů. Příběh byl klasicky uspěchaný, nicméně respekt vzbouzela šíře imaginární historie obyvatel jádra Ixalanu, kterou si Wizardi vymysleli a napsali.

V příběhu jsme znovu potkali Kellana, který zde získal další parťačku pro své putování po sférách, upíří kartomantku Amelii (tak trochu „nerdku“) a také znovu Quintoria Kanda, nově povzneseného loxodonského chodce z Arcaviosu, který nám byl již známý jako student dějetvrzské koleje Puštíkova. Huatli a Saheeli své jiskry naopak ztratily. Příběh také představil další potenciální hrozbu, houbovou megamysl Mykotyrana schopného ovládat jiné živé bytosti; osvobodil netopýřího boha Aclazotze a zmínil mezisférové dobyvatele, s jejichž jménem – Fomori – jsme se už také setkali v jiném kontextu. Vesměs několik „nahození“ budoucího vývoje.

Ostatně, vše se o tom dočtete zde.

Prosinec

A je tu prosinec. Odhalena byla kompletní Ravnica Remastered, a já sedím zde a píši tento článek. Jaký byl tedy rok 2023?

První ta pozitiva: Universes Beyond sety pokračují ve fenomenální jízdě. Tales of the Middle-Earth se během dvou měsíců prodejů vyhouply již v srpnu na druhé místo nejvýdělečnějších sad MTG za Modern Horizons 2 a předpokládá se, že nyní už je snad i předehnaly. Set byl úspěchem z herního i flavorového hlediska a podobně jako balíky Warhammer 40K přitáhl pozornost fandů daného tématu k MTG. Doctor Who byl zase neuvěřitelně nadupaný flavorem, plus představil opravdu zábavné koncepty fungování balíčků.

March of the Machine… no, grandióznímu závěru phyrexianské ságy lze dát přinejlepším trojku. Redukce počtu sférochodců je logickým krokem, aby nedošel designový prostor. Potěšil osud Elspeth, odkazy na prastaré sféry a události známé jen fajnšmekrům a po 15 letech rozuzlení zápletky se Zhalfirem, zbytek byl buď neutrální, nebo zklamání. Wizardům nelze upřít snaha, ale s rozpočtem a přístupem, který je magicovým příběhům poslední dobou věnován, jsme asi nemohli doufat v něco moc jiného.

Z herního hlediska ale nemám příliš výhrad. Mrzí mne, že nový typ battle nebyl využit v LOTR setu… možnosti by se dle mého našly. Uvidíme, zda se k nim Wizardi vrátí.

Aftermath byl nicméně naprostý, totální provar a popravdě nevím, kde se tenhle nápad Wizardům pokazil. Respektive, proč slibovali něco, co nedodrželi.

Wilds of Eldraine a Lost Caverns of Ixalan byly dle mého hezké moderní sety, a pokud si Wizardi udrží aspoň tuto úroveň, nemusíme se ještě nějakou dobu o Magic bát…

2023 nebyl rozhodně špatný rok, i když jsme holt nedostali vše (či v takové míře), co bychom si přáli. Ale to je život.

Do roku 2024 vstupujeme s očekáváními, jaká bude čtvrtá návštěva Ravnicy (poprvé negildovní téma) a jak si Wizardi poradí s dalším kulturně citlivým settingem westernu a kultur původních obyvatel Severní Ameriky. A víčka od Nuke-Coly už leští fandové Falloutu…

No, máme se na co těšit.

Autor: Honza Adam