Šerochmur │ Vítejte doma

Vítejte, sklizený — myslím vážený — hoste. Slyšel jsem ten rozruch, který jste způsobil v salónu, a doufal jsem, že se dostanete až ke mně, než se dostanete do konfliktu s některými našimi méně… civilizovanými obyvateli. Jsme tu už tak dlouho, víte, a teprve nedávno jsme byli schopni najít dveře kamkoliv jinam. Dobré mravy se po dlouhém pobytu v izolaci vytrácejí, nemyslíte?

Mé také, zdá se. Prosím, posaďte se. Tady jste zatím v bezpečí. Nemohu vám slíbit, jak dlouho ten stav potrvá — bezpečí je tady v Šerochmuru jen dočasná záležitost — ale mohu vám slíbit alespoň trochu času, abyste popadli dech. To je lepší, než co teď nabízí kdokoliv jiný, uvidíte. Prosím, odpočívejte.

Tohle je moje jídelna. Zabral jsem ji a bráním ji před ostatními obyvateli, a oni se naučili nechat mě být, pokud vědí, co je pro ně dobré. Tato část domu se jmenuje Horkostoka. Takže se omlouvám za to horko. Vypnout to je zcela nemožné, ale protože tu málokdo setrvává tak dlouho, aby pocítil nějaké neblahé následky, je to malá komplikace ve světě, který je z nich stvořen.

Svět? Ano. Šerochmur. Aha, vy jste si myslel, že to jméno odkazuje na dům? To ano. Dům je svět, svět je Dům a slovo pro obojí je Šerochmur, zármutek slunce, které vám odplouvá z rukou, příchod chladu a smutku.

Vždycky to tak nebylo. Kdysi to byla sféra jako každá jiná, bezpečná, nebezpečná, přívětivá a nepřátelská. Měla hory a moře, města a pobřeží. V některých knihách jsou obrázky, pokud najdete knihovnu. Věřím, že to bylo krásné.

Ale lidé byli nespokojení. Magie byla vzácný zdroj, ovládaný jen několika lidmi, a ostatní toužili po snadnosti, kterou mohla přinést, po způsobu, jakým mohla vyhladit rýhy v omítce života. Hledali způsoby, jak využít moc pro sebe, a k jejich velké lítosti ji našli.

Lidé z toho, co se stalo Šerochmurem, se naučili umění přivolávat tvory z neživé prázdnoty, bytosti hladu a syrové síly. Nebyli nutně zlí, ale byli hladoví. Živili se smlouvami a souhlasem. Toužili po pozvání a bez jeho nabídky nemohli nic dělat. Zpočátku byli malí: tvorové, kteří umožňovali cizím strojům fungovat, ulehčovat život, napájet světla a uchovávat potravu. Možná, kdyby se tam zastavili, mohl být Šerochmur rájem. Ráj postavený na vyhladovění prázdnoty, ale přesto ráj.

Ale běda, chamtivost je faktem inteligentního života a lidé začali povolávat větší a větší bytosti, aniž by dopředu mysleli na to, co by se stalo, kdyby se ty bytosti někdy osvobodily. A pak jednoho dne bylo něco příliš velkého na to, aby se to dalo ovládat, připoutáno sem, do úplně obyčejného domu na okraji úplně obyčejného města. I tehdy se věci mohly vyvíjet úplně jinak. Ale někdo na to stvoření — démona, chcete-li — narazil, a když mu nabídl smlouvu, přijal ji. Zaplatil za to a konečně se to mohlo zadarmo nakrmit.

Šerochmur se zrodil z vyvolávání, svazování a smlouvy, vraždění, zrady a následků. Tohle místo se stalo nevyhnutelným, když první člověk volal po něčem, čemu nerozuměl. To stvoření udělalo to, k čemu bylo stvořeno. Spotřeboval a dodržel svou dohodu. Dům byl v bezpečí. Dům byl zachován.

Dům byl nafouklá mrtvola polykající zbytek světa, až nezbylo nic k jídlu, a jediné, co zůstalo, byl samotný Šerochmur a přeživší v jeho zdech jako krysy.

Pak se něco změnilo. Nevěděli jsme co, jen že najednou může Dům otevřít nové dveře, na nových místech. Mohl se natáhnout po společnosti tam, kde předtím žádná nebyla. Mohl hodovat na mase, které nebylo naše.

Ano, je těžké se postavit, když už sedíte příliš dlouho. Židle mají tendenci držet to, co je jim dáno, vidíte, a vy jste si sedl ochotně. Smlouvy a následky. Ale už jste přece popadl dech a to byla veškerá bezpečnost, kterou jsem vám slíbil.

Dům je hladový, jak vidíte. A když dokážu přesvědčit lidi, aby s tím nebojovali tak dlouho, aby si to vzalo prvních pár soust, nechává mi to můj malý prostor a mé malé předstírání svobody. Já ale nechci umřít. To asi nikdo, ale já jsem byl dost chytrý na to, abych se naučil, jak tady přežít, zatímco vy jste tuhle lekci, ať už jste přišel z jakéhokoliv světa, propásl. Tam to muselo být mnohem laskavější.

Ten svět musel mít menší hlad.

Ale ještě jsem neskončil, že? Co ještě říct? Šerochmur se probudil a Šerochmur hladověl a začal polykat všechny ty ostatní kousky prázdnoty, udržoval je v bezpečí ve svých zdech, všechny ty malé chutě, jíst a jíst a nikdy se nenakrmit. Slouží Domu. Po tak dlouhé době jsou Domem. Stejně jako budete vy, velmi brzy.

Och, nekřičte. Je to tak únavné, a měli jsme tak příjemný rozhovor, než to všechno začalo. Ale když musíte, tak musíte a předpokládám, že je to vaše právo.

Šerochmur má rád zvuk křiku.

Tak tedy. Je od vás moc hezké, že jste zůstal na večeři. Ale s potěšením vám oznamuji, že se k vám zatím nepřipojím. Dokud budu moci krmit svou jídelnu, nebude mít potřebu krmit se mnou. Takže tady se asi rozloučíme, pokud se váš duch nevrátí pro přídavek.

Pokud ano, budu vás očekávat.

Autor: Mira Grant
Překlad: Honza Charvát