Pochod Stroje: Následky │ Ta, jež svět rozbíjí

Autor: Grace P. Fong • Překlad: Honza Charvát
Zdroj: March of the Machine: Aftermath │ She Who Breaks the World

Nissa Revane si kope hrob. Pod rouškou noci zaryje lopatou do zhalfirské půdy a setře si pot z čela. Ten úkol by pro ni měl být snadný. Koneckonců je to jen hlína. Kdysi uměla z rozmaru ohýbat přírodu, ale teď jí buší srdce a chvějí se jí údy. Dojde k závěru, že musela přetěžovat své zotavující se tělo a rozhodne se, že si po dokončení tohoto úkolu zaslouženě odpočine. Nemůže však ignorovat otázku, která se jí zarývá do srdce: stane se tohle, když sférochodec ztratí svou jiskru?

Ptala se ostatních, co se stalo, ale ti mohli jen popsat bitvu a její oživení. Nikdo nedokázal odpovědět na to, co se stalo v její duši. Chandra naznačila, že je to vedlejší účinek jejího oživení. Karn se domníval, že byla poškozena, když Phyrexiané pozměnili její mysl a tělo.

Teferi však jen poslouchal a přikyvoval. "Nejde jen o tu tvou," řekl.

Teferiho jiskra pohasla někdy po invazi. Kothova taky. Chandra je z nich jediná, která si tu svou zřejmě ponechala — tedy, Chandra a Ajani.

Sylex vybuchl přímo v Mlžných věčnostech. Prostor mezi sférami utrpěl rány. Možná je to nějaká přirozená odezva z Multivesmíru; velké prořezávání, zpětný odběr té tajemné energie, která je kdysi naplňovala. Ale na příčině nezáleží. Žádné teoretizování nenabízí Nisse pohodlí.

Aby se tedy utěšila, dotýká se těžké hroudy, kterou zvedla z rudé země, ale hlína ji neuklidňuje tak jako známá půda jejího domovského světa, Zendikaru. Stiskne ji mezi prsty. Ptá se sféry, jak se cítí, ale ta neodpovídá. Možná bylo poškozeno víc, než jen její jiskra, možná i její animistické schopnosti.

Art by: Tuan Duong Chu

Slyší ale něco jiného. Ne hluboký, znělý hlas sféry, který by otřásal její duší, ale cosi vzdáleného, živého a lidského: hudbu. Bubny Mirrodinu a Zhalfiru oslavují vítězství nad Phyrexií. Od doby, kdy v mládí opustila rodný a strohý joragský klan, se hudba stala její oblíbenou libůstkou, ale dnes jí zní jako výsměch, ze kterého ji bolí na prsou. Ví, že někde v záři ohně slaví i její přátelé.

Právě toho rána Karn a Koth dokončili zastřešení posledního domu v nové vesnici. Nissa viděla v jejich očích úlevu — dokonce štěstí — když se přiblížili k mirranským uprchlíkům, protože všichni byli jednotní jako přeživší. Pozvali ji, aby se k nim připojila.

"Jsi si jistý, že jsem vítaná?" zeptala se.

"Samozřejmě." Teferi jí položil ruku na rameno a řekl: "Budeš tu mít nový domov, jen to zkus."

Takže Nissa pracovala s ostatními přeživšími, jedla s nimi, mluvila s nimi. Ale nebylo to ono. Teferi měl zase svou zemi. Koth a Karn vyráběli novou. Nissin Zendikar byl zamčený a vzdálený přes celý Multivesmír.

A Zhalfir s ní stále nemluvil. Ani pět barevných sluncí, další uprchlíci z Mirrodinu, která našla nový domov na obloze Zhalfiru. Cítila se odříznutá, ztracená v Multivesmíru, žádný hlas ji nevolal domů. Možná už ji žádná sféra neuslyší. Všichni ztratili jiskry, ale jen Nissa chtěla pořád sféroportovat.

I když se zdálo, že její přátelé se obejdou bez ní, stále jí záleželo na jejich štěstí. Protože nechtěla pokazit jejich oslavy, omluvila se. Alespoň jeden úkol může splnit. Vrazí lopatu do země.

Znovu.

A znovu.

Konečně je díra dost hluboká. Vedle něj čeká na pohřeb její krunýř. Když Elesh Norn zemřela a její zhoubný vliv na blyštivý olej zmizel, přeživší ho dokázali vyčistit Září, ale inertní kov zůstal. Měděný krunýř je pokryt rozdrcenými hroty, a ty hroty jsou pokryty zaschlou krví jejích přátel. Jeden z nich přetře a na konečcích prstů se jí usadí tmavé zbytky. Přemýšlí, čí je to krev. Možná Kotha? Možná Wrenn? Možná Chandry?

Chandra.

Ublížila jí, málem ji zabila.

Nissa a ostatní sférochodci se pokoušeli bojovat proti Phyrexii, ale stali se sami zbraněmi nepřítele. Po porážce Phyrexie přátelé Nisse řekli, že jí odpustili. Vysekali ji z kovového vězení a vyčistili její mysl od phyrexijského vlivu. Očistili olej i z jejího stonkového meče, ale nedokázali očistit vzpomínky na to, co udělala.

Měděný hrudní koš byl zároveň pastí i brněním, konstruktem ochromující hrůzy, ale omamující síly. Umožnilo jí to vysílat volání přes větve Invazního stromu a promluvit slávou Phyrexie do všech sfér Multivesmíru.

A právě teď je Nissa znechucená sama sebou, protože — navzdory obětem svých přátel, navzdory obětem Chandry — části jejího já se po té moci stýská.

Pokouší se skopnout krunýř do hrobu, který vykopala, ale je těžký, těžší než lopata, těžší než země.

Někdo za ní říká: "Odešla jsi z večírku dřív. Chtěl jsem se ujistit, že máš něco k jídlu."

Nissa by ten hlas poznala kdekoliv. Otočí se tváří k Chandře Nalaar s nataženou rukou, nabízející jí půl zralého manga. Úsměv na Chandřině tváři je vřelý a Nissa ví, že si ho nezaslouží.

Zavrtí hlavou: "Nemám hlad."

Dívá se, jak Chandřin pohled sklouzl k lopatě a pak k prázdnému phyrexijskému krunýři. "Potřebuješ pomoc?"

"To zvládnu."

Chandra přesto předstoupí. Podá mango Nisse a přiloží dlaně k měděnému krunýři. Z prstů jí vyzařuje teplo a špinavý kov pod jejím dotekem začne propadat a tát. Vlasy se jí vznítí do záplavy plamenů.

Nissa si nemůže pomoci a myslí na to, jak nádherná takhle Chandra je.

Hroty se ohýbají horkem. Krunýř změkne v beztvarý kus strusky. Noční vzduch naplňuje vůně chladnoucího kovu a Nissa chce Chandře říct, aby přestala, aby jí dopřála alespoň tento malý úspěch.

Ale místo toho pořád říká Chandře: "Díky."

"Žádný problém!" Chandra mrkne a jediným rychlým kopnutím vrazí zkroucený krunýř do díry. Bez váhání ukáže na Nissinu lopatu. "Čím dřív zaplníme tuhle díru, tím dřív se můžeš vrátit k zábavě!"

Místo toho Nissa podává Chandře nesnědené mango. "Oslavím to, až skončím."

Chandra upustí mango a chytí Nissu oběma rukama za zápěstí. Její dlaně jsou tak teplé. "Tak to uděláš potom! No tak!"

Nissa ví, že se Chandra jen snaží, aby se cítila lépe tím, že se soustředí na jejich vítězství, ale nefunguje to. Jemně vyklouzne z Chandřina sevření. "Budu rychlá. Slibuji."

Ale Chandra neodchází. Chodí sem a tam a nohou strká hlínu do hrobu, když si myslí, že se Nissa nedívá. Je tu něco, co neříká.

A tak se Nissa zeptá: "Je nějaký důvod, proč musím jít hned teď?"

Chandra se kousne do rtu, než skloní hlavu a tiše přizná: "Protože jestli přijdeš pozdě, možná tam nebudu."

Jak Chandřina slova doznívají, vzpomínka Nissy se vrací do dne, kdy se probudila na Zhalfiru. První, co ucítila, byla Chandřina teplá ruka, svírající její vlastní, a první, co spatřila, byl její široký úsměv. Končetiny měla zatížené mrtvým měděným kovem, ale myšlenky patřily jí. Chandra se usmála.

Jsem přímo tady, řekla tehdy Chandra. Jsem tady a nikam neodejdu.

Nissa chce něco říct, připomenout Chandře její vlastní slova. Ale než stačí zaprotestovat, Chandra promluví, aby vyplnila ticho, které nemůže vystát. "Zítra odcházím hledat Ajaniho."

Nissa otevře ústa, aby odpověděla, ale neví, jak reagovat na porušený slib. Její zdrženlivost Chandru jen trápí.

"Je to jen na chvilku! Jen dokud ho nenajdu. Jsem jeden z mála, kteří ještě můžou sféroportovat, ne? Když ho nepřivedu já, tak kdo? A vím, že tu na mě budeš čekat—"

Nissa tu nechce čekat. Ale nemůže si vybírat, protože není sférochodec.

Nissa se sotva slyší, když zašeptá: "Ale políbila jsi mě."

Konečně jsi mě políbila.

Chandra přechází z nohy na nohu. "Chci říct, jo, ale stejně musím jít—"

Zbytek Chandřiných slov pro Nissu nic neznamená. Jak mohla Chandra milovat tolik lidí tak svobodně? Opustit ji tak snadno? Chybí jí víc než jen jiskra? Musí to vědět.

Nissa ztiší hlas. "Tak si to ujasněme — jaký druh lásky ke mně vlastně chováš?"

Nissa pozoruje, jak se v Chandře hromadí úzkost, tvořená slovy, která neumí vyslovit, mění se ve zběsilá gesta rukou, která začínají, končí a začínají znovu, jako by její prsty dokázaly zformovat její zmatené myšlenky do vět. Vychází z toho: "Já… Já…" Chandra spustila ruce k bokům. "Věděla jsem, že tě musím zachránit."

"Jsi hrdinka, Chandro, sférochodec. Zachránila bys každého." Nissa strčí lopatu do země. "Nejsem jiná než ostatní?"

"Ne, to není ono! Je to… je to… těžko se to vysvětluje — je to prostě tak velké, že to nedokážu popsat. Copak to nestačí? Nemůžeš mi prostě věřit, když říkám, že pro mě znamenáš všechno? Všechno!"

Nissa se zamračí. Protože to, co Chandra říká, neodpovídá tomu, co Chandra dělá. Nissa si myslela, že Chandra to bude vědět lépe. Že láska, kterou Nissa potřebuje, ji neopustí. Nebo snad byla znovu vtažena na oběžnou dráhu Chandry jen proto, aby byla uvězněna v jednostranné lásce? Jako její osobní Nesmrtelné slunce?

"Prosím," prosí Chandra. "Nemůžeš mi aspoň říct, jestli se něco děje?"

Nissa se dívá na ohořelou slupku svých kovových kostí. Pro Nissu je její bolest očividná, ale už nemá sílu ji popsat, natož vyléčit. Nemohla o tom říct Teferimu, Karnovi ani Kothovi a pořád to nemůže říct ani Chandře. Nissa zavrtí hlavou. "Běž, najdi Ajaniho a já tady počkám."

Chandra vezme Nissinu hlavu do dlaní a jemně ji otočí, až se jejich oči setkají. Kouše se do rtů a její hlas je tichý útěchou. "Vrátím se," říká, "Zhalfir není špatné místo, Nisso. Myslím, že by se ti tu líbilo, kdybys to zkusila."

Nissa Revane už toho má dost. Otočí se, aby skryla slzy, které se jí derou do očí, a zvedne lopatu. Nedívá se, jak Chandra odchází, ale stále cítí vůni, kterou za sebou zanechává, jako poslední obláčky kouře z krbu.

Nissa se vzbudí druhý den ráno a první, co cítí, je Chandřina nepřítomnost. Instinktivně se natáhne do duše této neznámé sféry pro útěchu, ale Zhalfir mlčí. Zemi možná také bolí, když jí chybí domov. Osten druhého opuštění proniká jejím srdcem a ona si dokonce klade otázku, zda by Ashaya, elementál duše jejího domovského světa, její volání ještě poznala.

Nissina přezdívka Shaya znamenala Ta, jež svět probouzí, nikoli rozbíjí.

Leží na své pokrývce a počítá každý nádech, každý výdech. Už je to dlouho, co opravdu meditovala. Dřív cvičila každý den, než vstoupila do Stráže Brány, než potkala Chandru. Měla by to zkusit znovu.

Ale ne tady. Každý hlas, každý zvuk, každá vibrace života před jejím stanem jí připomíná, jak se vzdálenost mezi ní a jejími přáteli zvětšila. Ale je tu někdo, kdo by to mohl pochopit.

Nissa vezme svou hůl a vyleze na zalesněný kopec, ze kterého je výhled na vesnici. Neohrabaně se spustí na zem a posadí se s nohama zkříženýma vedle výhonku, který býval Wrenn. Roste rychle, živí ji světlo pěti nově zděděných zhalfirských sluncí.

Nissa mluvila s dryádou jen jednou a ví, že nemá smysl mluvit se semenáčkem. Nicméně cítí jedinečné příbuzenství s jediným dalším sférochodcem, který se připoutal k Invaznímu stromu. Nissa viděla tolik ošklivých věcí z doby, kdy byla Phyrexiankou, ale jeden krásný okamžik jí utkvěl v paměti. Když Wrenn vpletla své křehké tělo do šlach Invazního stromu, Nissiny kosti se rozezněly strašidelnou, ale zároveň překrásnou hudbou. Bylo to víc než zpěv jednoho stromu. Byl to hymnus, který zpíval sbor hlasů mnoha sfér, hraný na struny manových linií.

Nissa se teď snaží vzpomenout si na tu píseň. Zavře oči a zpomalí dech. Naslouchá svému srdečnímu tepu a chce, aby se při každém nádechu a výdechu zklidnil. Sáhne do sebe, ke kořenům své duše. A poslouchá.

Za vším tím tichem leží píseň.

Její tichý tón duní hluboko v Nissině hrudi, stejně jako její začátky animistky předtím, než poznala Ashayu. Obrátí k němu srdce, ale slyší něco jiného. Hned za očima ucítí něco tichého, zvonivého.

To je jedno. Zaměřuje se na tu píseň, sférovou magii. Ale když to udělá, zvonění zesílí. Nissa se soustředí o to více, ale hluk také zesílí. Svědí ji uši, škube, pálí v nich.

Přesto to zkouší znovu. Buší jí srdce. Její duše křičí do šeptané písně. Její křik však tlumí desítky nových cizích hlasů, které poznává a pohrdá jimi: Eldrazi, Bolas a nakonec nejhlasitěji: Phyrexie.

Zvonění vybuchne v praskání statické elektřiny. Živá, spalující bolest jí praská ve svalech a v páteři. Ve tmě jejího vidění vybuchují barevné jiskry.

Teď křičí doopravdy.

Když Nissa otevře oči, leží na zádech ve stínu nedaleké akácie a mlčenlivá pravda na ni hledí: každá bytost, která se dotkla její mysli, byla nyní pohřbena v její duši. Strávila tak dlouho ve spojení s ostatními, že potlačila své vlastní spojení s Multivesmírem. Ať už ta pouta vytvořila z vlastní vůle, nebo ne, sféry ji odmítly.

Nejistě se postaví na nohy. Jak se jí zaostřuje zrak, vidí modré světlo vznášející se ve vzduchu, záři pulzující do rytmu písně manových linií. Jeho okraje připomínají roztrhanou látku, jako by někdo vzal nůž do tkaniny reality. Nissa se k němu natáhne a rychle odtáhne ruku, když jí do prstů skočí elektrický výboj.

S hromovým zaduněním se světlo otevře.

Síla srazí Nissu k zemi. Vyškrábe se na kolena právě včas, aby se vyhnula mohutnému stvoření, které vyrazilo ze světla. Bestie se nepodobá ničemu, co kdy viděla, je to predátor větší než medvěd se smrtícími drápy, který vypouští kroutící se bouřková mračna. Jeho svalnaté tělo lemují zlaté praskliny blesků, které vyzařují jiskry, jež hrozí zapálit suchou trávu. Půda pod nohama praská a s máchnutím končetin zvířete odletí blízký keř. Když spatří Nissu, zařve vzteky.

Nesmí ho pustit k vesnici. Příliš mnoho se jich stále zotavuje z válečných zranění. Nedokážou si poradit se zuřivým zvířetem.

Nissa Revane už možná není sférochodec, ale teď je tu jediná.

Překulí se po zemi. Jediným plynulým pohybem popadne svou hůl a nabije ji magií. Její špička zazáří zeleně a pouštní tráva se sklání podle její vůle. Proplétá se sama se sebou, stává se z ní tlustý provaz, který zamotává tvorovi nohy. Ale při kontaktu s jeho elektrickou kůží rostlinná hmota uschne a rozpadne se na popel. Nissa vyvolává kořeny, větve. Rozzuřená šelma jimi přesto proletí a zanechá za sebou jen prach.

Přesto získala čas, aby se zase postavila na nohy. Jedním hlubokým nádechem se snaží vybavit si, jaké to bylo být hrdinou, přestat nechat to stvoření, aby si s ní hrálo jako s figurkou a stát se rukou, která s ním hýbe.

Obtočí prsty kolem své hole a její pokroucené dřevo ožije. Zelené šlahouny se jí vinou kolem zápěstí, když vytahuje meč z jeho pochvy. Posílá svou magii po ostří a jeho kov zeleně svítí. Kráčí hbitě vpřed, ale použití byť jen malého kouzla ji jaksi vyčerpává.

Zvíře zaútočí, ale tentokrát je Nissa připravená. Vyhoupne se nahoru na jeho hřbet. Když se vzpíná, musí se mu zarýt do srsti, aby se udržela. Hořící žár jí pronikne rukavicí a ona ví, že to dlouho nevydrží.

Nechce tomu stvoření ublížit, ale musí ho znehybnit. Vrazí meč do jedné z trhlin na jeho boku — ne příliš hluboko, pro něco tak mohutného je to jen píchnutí. Zelená magie se odvíjí od čepele a zpevňuje se do silných ostnatých šlahounů, které probodávají tvorovi nohu a omotávají se mu kolem těla. Zvíře se divoce vzepjalo, než kleslo na poškozené koleno. Ten pohyb vyhodí Nissu do vzduchu a ona má sotva čas se schoulit do klubka, aby bezpečně dopadla na zem.

Art by: John Tedrick

Napřímí se a podívá se na zvíře. Její zbraň je stále zaklíněná v jeho boku. Dívá se, jak popínavé rostliny, které jsou na ostří napojené, znovu dohořívají. Tvor se třese a zvedá, nezraněný a ještě rozzlobenější. Její oči se střetnou s očima tvora, když její meč vypadne z rány na zem.

Nissa tiskne ruce k zemi a volá na pomoc manové linie tak, jak to dělávala. Země pod jejím dotekem září, když žádá, prosí, žadoní, aby se objevil živel. Kamínky kolem ní se chvějí a v hrudi se jí zvedá naděje.

Pak spadnou zase dolů.

Zhalfir ji neslyší.

Stvoření se vrhne přímo na ni a zachytí ji svými širokými drápy. Zatřese mohutnými pažemi, odhodí ji dopředu a ona s odporným křupnutím přistane několik metrů od něj. Bolest exploduje celým jejím tělem.

Skrz kalný zrak zvedne bradu a vidí, jak se šelma chystá zaútočit, drápy natažené, aby ji probodly, a po páteři jí šlehají blesky. Možná to není obyčejné zvíře. Vzpomene si, jak to vypadalo, když se snažila dostat k liniím. Možná je to elementál, který vyvolala, který poslal Zhalfir, aby pomstil křivdy, jichž se dopustila ve jménu Phyrexie.

Nechce zemřít. Ne. Ale nemůže popřít, že za své zločiny si to zaslouží.

Hlavu nechá klesnout až k zemi. Koneckonců, proč bojovat se světem, když víte, kdo vyhraje?

Tvor vyrazí vpřed s vyceněnými tesáky. Nissa se připravuje na úder.

A najednou se šelma zastaví.

Visí zavěšená v čase, sukovitý pařát připravený k úderu. Nissa se cítí silná, teplá, ruce ji zvedají z nebezpečí a Kothův hlas jí říká: "Máme tě."

"Neubližujte mu…" Nissa se to snaží říct, ale není si jistá, jestli ji někdo slyší.

Uvidí Teferiho s nataženou holí a jeho zářivé modré kouzlo držící zvíře na místě. Karn přistoupí ke stvoření a ovine mu mohutné kovové paže kolem krku.

"Teď už ho pouštím," říká Teferi.

Karn přikývne. "Připraven."

Čas znovu běží. Zvíře dokončuje svůj úder, ale jeho drápy zasahují jen vzduch tam, kde bývala Nissa. Zápasí s Karnem, ale jeho drápy se marně opírají o ocel. Skřípe tesáky, ale Karn mu sevře hrdlo, aby nemohl otočit hlavu.

Pak vzduch začne být horký vůní ozónu a z jeho kůže vyšlehnou bílé blesky. Výbuch shodí všechny čtyři na zem a Nissa zvedne hlavu právě včas, aby viděla, jak se tvor řítí do dálky a za ním se táhnou bouřkové mraky.

Koth je zpátky na nohou a podává Nisse ruku, aby jí pomohl vstát. Vrátí jí zbraň, teď už zase v podobě hole. "Jsi zraněná?"

"Jsem v pořádku." Nissa se snaží vymanit z jeho sevření. Bere hůl a používá ji k tomu, aby stála navzdory bolesti, která jí pulzuje celým tělem. "Jak jste mě našli?"

"Teferi se chystal navštívit Wrenn, když na vrcholu kopce zahlédl podivné světlo a zavolal nás, abychom to prozkoumali. Naštěstí je taky v pořádku," říká Koth a ukazuje na rostlinu.

"Je to opravdu zvláštní světlo," slyší Teferiho. Stojí před místem, kde se bestie vynořila, kde ve skutečnosti viděla díru. Ta mezera je masivní portál, dost vysoký na to, aby jím mohl projít kdokoliv z nich, dokonce i Karn.

"To stvoření," vysvětluje. "Myslím, že to vyšlo odtamtud."

Portál Nissu volá. Něco na druhé straně hučí s energií písní manových linií. Je to jako sbor překrývajících se, chaotických melodií z různých sfér, ale skrz to všechno cítí známé vibrace. Je to slabé, ale zní to jako Zendikar. I když ji sféra neslyší, srdce se jí instinktivně plní touhou. Ale potřebuje víc než jen instinkt. Musí to pochopit. Tak se odváží zeptat: "Kam myslíte, že to vede?"

Chce, aby ji to zavedlo domů.

"Těžko říct," přemítá Teferi. "Ale ta bestie určitě nebyla ze Zhalfiru."

Touha svírá Nissinu hruď ještě silněji. "Mohlo to přijít z jiné sféry?"

Zdálo se, že Karn pokrčil rameny, což bylo v jeho případě poněkud neohrabané gesto. "Je to možné. Lamač říší vyvrtal díry do struktury reality. Sylex explodoval v Mlžných Věčnostech. Kdo ví, co se tím mohlo změnit."

Nisse se při řeči sevře hrdlo. "Myslíte, že by jeden z nás měl projít?"

Nad skupinou se rozhostí ticho a Nissa si začíná dělat starosti. To jen přemýšlí, nebo může být něco, co jí neříkají.

Nakonec Karn zavrtí hlavou. "Rizika jsou tam nevyčíslitelná. Kdyby to skutečně vedlo do Mlžných Věčností — bez jiskry by vás to mohlo okamžitě zničit."

"Ale to stvoření zničeno nebylo!" Nissa zavrtí hlavou. Každý křehký pramínek naděje, který vytvořila, se třese a praská. Opět, tohle znamená nebýt sférochodcem.

Teferi položí Nisse na rameno uklidňující ruku. "Nebo je možné, že ten tvor je sférochodec. Ale to je jen jedna z nekonečného množství možností. Nevíme, kam ten portál vede, takže nemůžeme s jistotou říct, co se stane. Ale projít skrz… no, to by byl prostě skok do neznáma."

Skok do neznáma.

Nissa není typ člověka, který by dělal skoky do neznáma. Ale Chandra. Chandra by to dokázala. Bez přemýšlení.

Koth promluví a přeruší jejich analýzu. "Cítím potřebu všem připomenout, že to stvoření je pořád tam venku a je ztracené a rozzlobené. Naši lidé velmi trpěli a my máme povinnost chránit náš nový domov před dalším rizikem." Kývne na Nissu. "Zaženeme toho tvora do ohrady a pak si můžeme promluvit o průzkumu."

Skupina souhlasí, a i když Nissa nerada portál opouští, ví, že Koth má pravdu. I když jí válka tolik vzala, jiní ztratili ještě víc. Nejdřív musí pomoct.

Teferi, Koth a Karn už začali scházet z kopce. Nissa jde tak rychle, jak jen její unavené nohy a bolavá žebra dovolí, ale než se k nim připojí, naposledy se podívá na zářící portál za sebou.

Nissu tělo pořád bolí. Leží ve svém stanu na pokrývce a touží po spánku, který nepřichází. Léčitelka vypadala vyčerpaně, ale přesto si našla čas, aby Nissu prohlédla. Nic se nezdálo zlomené. Aspoň nic fyzického. Přesto Nissu přiměla, aby zůstala, když se Teferi, Karn a Koth vydali bleskové zvíře hledat. V některých ohledech je Nissa ráda, protože to znamená, že může být sama.

Venku slyší tlumené hlasy, plnění každodenních úkolů, drby o lidech, které nikdy nepotkala. Převalí se a znovu se pokouší usnout. V takových chvílích si přeje, aby elfí sluch nebyl tak citlivý.

Ale pak hlasy zrychlí, zesílí a její klid naruší výkřik. Následuje zvuk hromu.

Elektřina ohřívá vzduch, až se jí ježí vlasy. Nissa nepochybuje: tvor z portálu je tady. Do žaludku se jí vkrádá hrůza. Co když ji hledá? Co když ji sem sledoval, aby dokončil svou misi?

Její činy zanechaly vesnici nestřeženou a v nebezpečí. Vrávoravě se postaví, popadne hůl a vyjde ze stanu.

Pořád nejsem sférochodec, pomyslí si. Ale jsem jediná v okolí.

Tvor má plné ruce práce s prohledáváním jídelního stanu. Země je poseta roztrhaným plátnem a vysypanými hrnci s gulášem. I ty největší dřevěné stoly jsou rozlomené na dvě půlky, zbyly z nich jen třísky. Obklíčil ho statečný tým Zhalfiranů a mirranských válečníků, ale ona vidí, že jejich zbraně stále zoufale potřebují opravit z boje s Phyrexiany. Musí jim pomoct odvést ho od vesnice.

S pomocí hole vrhá svou magii vpřed. Ze země vystupují husté kořeny. Otáčejí se kolem krku a končetin zvířete a snaží se ho přivázat nebo alespoň odtáhnout jiným směrem. Při té námaze se Nisse roztřesou nohy, ale ona se přinutí zůstat stát.

Nebude mít moc času, dokud to nespálí pouta, ale využije toho zmatku. Tam! Rozeběhne se k tlustému baobabu hned za vesnicí.

"Tady," zavrčí a spustí další salvu vzteklých šlahounů.

Stvoření spolkne návnadu. Odvrací se od mečů a kopí vesničanů, v porovnání s tímto pichlavým, novým útočníkem jsou to pouhé obtíže. Ohání se po rostlinách, drápy je sekají jako kosa. O pár kroků dál Nissa vyvolá další nápor. Zvíře se znovu vrhne vpřed, aby pronásledovalo svou kořist. Pomalu, liánu za liánou, úder za úderem, Nissa vede tvora ven z vesnice.

S úlevou vydechne, když vidí, jak zranění obyvatelé spěchají do bezpečí. Udělala aspoň jednu dobrou věc. Ale ta námaha ji vyčerpala. Zelené světlo v její holi zamihotá. Zhroutí se na kolena.

Stvoření má teď jediný cíl: Nissu.

Tyčí se nad ní, drápy připravené ji srazit k zemi.

Zblízka je tak zatraceně velký. Nissa zvedá hůl v obraně a připravuje se na úder.

Opět nepřichází.

Osamělá, hořící postava stojí v cestě. Chandra.

Nissa v duchu proklíná schopnost sférochodců ukázat se přesně tam, kde jsou potíže. Chandra mezi nimi a tvorem vytvořila ohnivou bariéru. Zvíře se potácí sem a tam a snaží se dostat ke kořisti, kterou před vteřinou zahnalo do kouta.

Chandra teď vrhá ohnivou kouli za ohnivou koulí na zvíře, které je stále rozzlobenější. Třese se a statická elektřina jiskří z jeho srsti. Chandra křikne k Nisse: "Teď už to nech na mně! Vrať se do vesnice!"

Ale Nissa byla ta, která to stvoření přivolala. Sledovalo ji, ne Chandru. Tohle je Nissin boj a Chandra jí ani to nemůže dovolit. Její hůl září zeleným světlem. Ze země trčí stovky trnitých šlahounů. Jeden Chandru málem trefí do obličeje.

"Hej! Pozor!" křičí pyromantka.

Vinná réva bičuje šelmu, která řve proti každému bodavému úderu. Jeden z nich chytí ohnivou kouli a zapálí se. Zvíře lehce zakňučí a vzdálí se od planoucího biče. Nissa sleduje, jak Chandra zvyšuje teplotu. Zatne zuby, když sleduje, jak se každý výhonek, který vyčarovala, rozpadá v ohnivém záblesku. Jako by vůbec nic neudělala. Na čele se jí tvoří pot, jak pátrá v krajině a vymýšlí další postup.

Její oči spočinou na baobabu. Baobab! Jejich silné kmeny odolávají ohni a mohutný strom by byl věrným spojencem, kdyby ho dokázala oživit. Dosáhne k němu svou magií, každou větev ukonejší k životu. Ale nevyvolává elementála, který kráčí sám od sebe, musí se soustředit se vším úsilím, vůlí pohybovat se, vodit každý pohyb jako loutka. Dýchá ztěžka. Třesoucí se dlaně se jí pod rukavicemi potí.

Kmen za kmenem, kořen za kořenem, vytlačuje ho ze země. Naposledy na něj zatlačí a pošle ho přímo na zvíře. Zasáhne tvora do boku a odhodí ho do trávy. I když je Nissa unavená, stále si vychutnává prchavý pocit vítězství.

Protože Chandra to bere jako narážku. "Díky!" zašklebí se. Ona hoří ještě víc. Příliš. Obklopuje zvíře a strom kruhem plamenů vysokým jako slon.

Nissa ucítí kouř a uvědomí si, že suchá tráva začíná hořet. "Chandro, přestaň!"

Zdá se, že pyromantka ji neslyší, nebo jí je to jedno. Utáhne kruh, blíž k tomu stvoření, které kráčí po okraji a panikaří, jak se plameny přibližují. Vztyčí se, zatne drápy a zuby a baobab rozbije na kusy. Voda uvnitř stromu se okamžitě vypaří při kontaktu s Chandřiným přehřátým plamenem a změní se v bílou páru.

Nissa ani Chandra nemohly předvídat další pohyb toho stvoření. Šelma se nadechne. Jedním hlubokým nádechem, bouřkové zvíře vysaje horkou páru z oblohy. Díky přidané vlhkosti je teď dvakrát větší. Víc než dvojnásobek. Je teď kolosální, odhazuje kusy polámaného stromu jako hračky. Hořící trosky zapálí trávu všude, kde přistanou.

Tyčí se nad nimi.

Utíkají, ale každý krok toho stvoření se rovná dvaceti jejich. Brzy se ocitnou přímo pod jeho masivním tělem. Připravuje se na útok.

"Pozor!" Chandra odstrčí Nissu z cesty chňapajícím čelistem a obě se zřítí do díry po vykořeněném baobabu.

Když opadne závrať z pádu, Nissa vzhlédne. Zvíře škrábe, hrabe do otvoru, ale mezera je příliš úzká pro jeho obrovskou postavu. Jsou v bezpečí, ale na jak dlouho?

"Aaaaaaaaarrrrgh!" Chandřiny rozzářené vlasy planou frustrací. Ukáže směrem k tvorovi a v otevřené dlani chystá další střelu.

Bestie je uvěznila. Celá savana bude hořet. "Dost!" Nissa do toho výkřiku vložila všechnu svou frustraci a samotu. "Pro jednou mě nech, ať se zachráním sama!"

Světlo v Chandřiných rukou vyšumí. "Cože?"

Nisse se chvěje srdce, ale tentokrát ne vyčerpáním. Využívá veškerou energii, která jí zbyla, aby své myšlenky, své výčitky, své starosti proměnila ve slova. "Něco jsi mi slíbila, Chandro, a stejně jsi odešla. Myslíš," říká a hlas jí přeskakuje, "že když už nemám jiskru, že jsem šťastná, když tě vidím pobíhat po Multivesmíru, jako by se nic nezměnilo? Že jsem šťastná, když jen čekám, až se vrátíš?"

Plameny v Chandřiných vlasech uhasínají a vrací se do teplé, přírodní červeně.

Nissa se dusí, když mluví. "Jestli to tak má být, nemusíš se vracet. Postarám se o sebe sama."

Chandra se odmlčí, přemýšlí, co říct, a skloní hlavu. Její hlas je tichý, když odpoví: "Ne. Znám tě. No, znala jsem tě. Věci se asi změnily. A pořád se mění." Zvedne své vřelé oči a podívá se do těch Nissiných. "Ale stejně tě chci poznat."

Chandra vezme Nissu za ruce a Nissa má srdce až v krku.

"Nisso, je mi to moc, moc, moc líto. Jiskra nebo ne, jsi neuvěřitelná bojovnice a ještě lepší člověk a já se omlouvám, že jsem to ignorovala."

Ale Nissa má stále bolesti. Ještě není připravená odpouštět.

V tu chvíli jim na hlavu začne pršet oheň a hlína. Protože se k nim blesková bestie nemůže dostat, rozhodla se je raději udusit. "Možná to můžeme zastavit, když budeme spolupracovat," říká Nissa.

Chandra přikývne. "Dobrá, jaký je plán?"

Nisse se v hrudi vzedme teplo, že se jí konečně někdo zeptal, ale bez její nejsilnější magie může jen odpovědět: "Nevím."

"Je něco, co jsme dělali předtím?"

Nissa vzpomíná. Pokaždé předtím bylo elementální kouzlo tak snadné. Teď ví, že to brala jako samozřejmost. Odráží krupobití hlíny z výšky.

"Musí tu něco být," naléhá Chandra. "A co když jsme tehdy mou pyromancii usměrnili zendikarskými liniemi? Když to porazilo Eldrazi, bude to fungovat i tady, ne?"

"Ale…" Nissino přiznání zní jako šepot: "Já… Já… Já už žádné linie necítím."

"Cože?"

Nissa vrtí hlavou a kašle z oblaku prachu, který se kolem nich tvoří. "Nebudou mě poslouchat. Snažila jsem se. Mnohokrát. Ale když na ně volám, jako by můj hlas nebyl můj. Jako by pořád patřil Phyrexii, jako by mě všechno, s čím jsem se kdy spojila, přehlušovalo."

Pro jednou se Chandra odmlčí. "Víš," řekne nakonec. "Ale máš taky dobré konexe."

"Co tím myslíš?"

"No, je pravda, žes dělala špatné věci, když tě měli. Ale jsou tu i všichni, se kterými ses za ty roky poznala ve Stráži, jsme rádi, že jsi pořád tady. S námi." Chandra zapálí kus vlhké hlíny, která měla dopadnout na Nissu, a promění ji v jemný déšť popela. "Se mnou."

Poprvé od chvíle, kdy se probudila v Zhalfiru, se Nissa usměje. Chandra, sladká Chandra, i když si to neuvědomuje, vždy chápala a vysvětlovala emoce lépe než Nissa.

Chandra pokračuje: "Tvoje konexe neutopí tvůj hlas, Nisso. Mění ho v něco nového, možná v něco ještě mocnějšího. Nekonečné hlasy, nekonečné možnosti, ne?"

Nekonečné možnosti. Nissa podává ruku Chandře. "Dobrá, zkusíme to."

Nissa sevře Chandřiny prsty ve svých a zavře oči. Stáhne se do sebe a naslouchá svému vnitřnímu hlasu. Je to těžké, mnohem těžší než předtím, ale Chandra jí svědomitě pomáhá soustředit se, odstřeluje padající kámen dřív, než se k ní dostane.

Nissu přivítá zvonění hluboko v uších, ale odmítá se nechat odradit. S vědomím svých spojení rozebírá statické zvonění do jedinečných melodií, jednotlivých písní, které posbírala z celého Multivesmíru. Uspořádá je, sladí, a tentokrát, když volá Zhalfir, je její hlas zesílen celým sborem. Nabízí mu omluvu.

A sféra odpoví. I ona byla odříznutá od všeho, co znala, od spojení, která si vytvořila. I ona byla poznamenána Phyrexií a rozrůstá se v něco nového. Odpouští jí, a Nissa konečně může odpustit i sama sobě.

Art by: Wisnu Tan

Magie zaplavuje její tělo, její krev, její kosti. Slyší, jak se Chandra směje, potěšená jejich úspěchem.

Nissa používá elementální sílu, aby se dostala k tomu stvoření. Je to živel, ale vyrobený z neznámé síly, kterou ani Nissa, ani Zhalfir nepoznávají. Ale Nissa cítí jeho dezorientaci a zmatek, zvíře je uvězněné v pozemské podobě na Zhalfiru neznámou magií a zoufale se snaží vrátit k čisté energii, která ji stvořila. K něčemu jako Nissa. Odpověď jí dochází až teď.

"Pára," oznámí Nissa.

"Cože?"

"Je to bouřkový živel, tvor stvořený z magie. Ale je z jiné sféry, takže se snaží napojit na moc Zhalfiru. Myslím, že mu můžeme dodat potřebnou energii, když ho zahřejeme."

Chandra mrkne. "Horko? To udělat můžu."

Nissa pustí Zhalfir do sebe a nasměruje jeho energii do Chandry. Její zrak se stává oslepující, třpytivou zelení. Ale i když nevidí, cítí Chandřinu ruku ve své. Hřeje, hřeje, až je nesnesitelné horká, ale ona ji nepustí.

Ohnivá magie, jako miniaturní slunce, splývá ve volné ruce Chandry tak jasně, že ji Nissa vidí skrz zelenou záři. Nissa vidí to, co vidí Chandra, cítí to, co cítí ona. Chandra zamíří vzhůru a bleskového tvora zasáhne do tlamy pevný ohnivý sloup. Společně sledují, jak zvíře vdechuje.

Chandra do toho stvoření vlije teplo a energii. Jeho molekuly a magie začínají vibrovat rychleji a rychleji. Jeho srst se rozpouští v páru. Blesky na jeho těle praskají a rozpínají se a zvíře se rozpadá na kusy, které se zmítají tak zuřivě, že zkapalní a pak se vypaří. Z jejího slábnoucího tvaru unikají proudy páry a stoupají do vzduchu, kde se slévají v dunivé dunění nad jejich hlavami. Nissa chce věřit, že mrak je vděčný smíchem.

Směje se. A když z Nissiných očí zmizí zelené světlo, uvidí Chandru, vlasy v plamenech a také smích.

V poušti se spustí déšť.

Veliké kapky z oblohy se jedna po druhé slévají v proud. Z přívalu se stane povodeň. Voda zaplní trhlinu, ve které jsou uvězněni, a nadnáší je. Brzy se spolu vznášejí a sledují, jak se mrak vzdaluje a odhaluje jasnou noční oblohu. Chandra, vlasy stále v plamenech, vypadá úplně jako lucerna na vodě.

Dívá se na Nissu a odmítá z elfky na okamžik spustit své vřelé oči. "Láska má mnoho podob. Milovala jsem Gideona. Milovala jsem Jayu. Ptala ses mě, jakou lásku k tobě chovám. Nevěděla jsem, jak to říct."

Nissino srdce se rozbuší rychleji. "Tak co bys řekla teď?"

Chandra se instinktivně snaží pohnout rukou, zatímco mluví, a vytváří kolem sebe nepříjemné cákance. "Pořád se to těžko popisuje. Když jsem tě viděla na Nové Phyrexii, uvědomila jsem si, že tě chci zachránit víc, než zachránit svět. Má láska k tobě… Je to stejné, jako když jsi opustila Bránu, vrátila ses do Brány — není to dokonalé pořád, ale chci pro to udělat maximum."

"Tomu nerozumím. Jak se může láska změnit?" Nisse to připadalo jako taková přímočará emoce, se stejnou prvotní, neměnnou vlastností jako magie.

Chandra odvrátí zrak, aby skryla tvář, ale Nissa pozná, že má tváře rozpálené jako plamen. "Někdy sám sebe přesvědčuješ, že je lepší dělat to, co je snadné, předpokládané, přirozené… protože je to jednodušší než čelit neznámu. Ve stresu se staneš tím, koho lidé očekávají. Hodit tu obří ohnivou kouli místo toho, abys nejdřív přemýšlela, víš? Ale to už jsi viděla. Vždycky. Udělala jsi mě lepší."

Nissa, povzbuzena Chandřinou zranitelností, si osvojuje vlastní upřímnost. "Ale ublížila jsi mi. Nechci, aby mě zase nechali samotnou."

"A je mi to líto. To mě mrzí víc než všechno, co jsem kdy v životě udělala." Chandra se k ní znovu otočí, oči jí září novým příslibem. "Když jsem šla hledat Ajaniho, uvědomila jsem si, že nechce být nalezen. Vrátí se, až bude připravený. Samozřejmě jsem pořád frustrovaná, ale musím mu dát čas a prostor. Tehdy jsem si uvědomila, že nemůžu jen tak propálit jakýkoliv vztah, na kterém mi záleží. Láska nechává prostor tomu druhému, aby byl tím, kým je. Musím udělat místo i pro tebe. Ne musím, já chci."

"Jako oheň potřebuje kyslík…" Nissa pokládá poslední otázku. "Máš místo pro někoho, kdo neumí sféroportovat?"

"Ano. Já to zvládnu. Budu váhat, budu v pokušení, ale zvládnu to. Oheň bude hořet, ať uděláš cokoliv, ale můžeš ho zformovat, když se budeš snažit. A chci to zkusit. Pro tebe."

Nissa chvíli přemýšlí. Nakonec přikývne. "To zvládnu."

Nakloní se, položí Chandře ruku na krk a přitáhne pyromantku k sobě. Jejich oči se naposledy setkají, než se zavřou, a Nissa vtáhne Chandru do polibku.

Náhlá bouře způsobila bleskovou povodeň, která uvěznila Teferiho, Karna a Kotha v jeskyni několik kilometrů za městem. Vrátit se mohli až druhý den ráno po opadnutí vody. Nissa, Chandra a vesničané je vítají zpátky s přikrývkami, teplým gulášem a úsměvy. Později večer přátelé oslaví chytré vítězství žen. Tentokrát se přidá Nissa. Rozdělila si s Chandrou to nejsladší mango, jaké kdy ochutnala.

Když utichne poslední vatra, Nissa vezme Chandru za ruku a vede ji do kopce nad vesnicí. Zamává na Wrenn, než se zastaví před portálem.

"Tady je," ukáže, "místo, odkud ta stvůra přišla."

Společně hledí do vířícího modrého světla. Chandra se zeptá: "Kam to vede?"

"Nevím," přiznává Nissa. "Teferi, Koth nebo Karn také ne. Ale když poslouchám, opravdu poslouchám, myslím, že tam venku pořád slyším Zendikar, divně a zkresleně, ale možná pořád tam venku. Mohla bych si to jen představovat, ale myslím, že bych riskovala to neznámé, abych zase viděla domov."

Chandra rozhodně přikývne. "A já půjdu s tebou."

Každý sférochodec může jít, kam chce, ale Nissa si uvědomuje, že Chandřina potřeba toulat se vede hlouběji. Je to součást toho, kým je, a součást toho, co Nissa miluje. Takže Nissa nabízí: "Možná, že potom by mi nevadilo vidět víc. Hlavně, že s tebou."

Chandra se široce usměje. "Tak mě nech být tvou pochodní. První zastávka: Najdeš cestu domů! Hele, můžeme se podívat i do toho malého lesíka, který jsi tehdy založila."

Pohybují se směrem k portálu a každé místo je jednou nohou na prahu. Nissa zaváhá a otočí se k Chandře. Pro jistotu se zeptá: "Jsi si jistá, že chceš udělat skok do neznáma?"

"Společně? To si piš."

A Chandra a Nissa ruku v ruce vstupují portálem do jedné z nekonečných možností.

Art by: Livia Prima

Překlad: Honza Charvát