Aetherdrift │ Zvíře jako žádné jiné

Kyselé páry se zkroutily a promísily s muragandskou prvotní mlhou. Vinuly se mezi prastarými stromy, přes spletitý podrost. Tyto podivné výpary, zahuštěné prvotním plynem, se postupně změnily v kalný opar, který pokryl celou oblast.

Tou mlhou kráčel Chrad.

Přikrčil se a zhluboka vdechoval ďábelskou vůni. Železná pachuť krve, doprovázená rozpukaným kamenem a ještě hlubším, pronikavým pachem, pro který jeho lid neměl jméno. Princ Mon'Telu mlaskl.

"Cítíš to, Grazaku?" zašeptal. Raptor těsně vedle zabručel, zorničky rozšířené a pátravé. "Buď při smyslech. Ukažme těm vetřelcům, proč se mají bát Telu-Set."

Grazak zasyčel na souhlas. Chrad se vplížil do džungle a uvolnil svůj Hvězdný meč z tkané pochvy.

Všude na Muragandě propukal život bez ustání. Džungle poblíž Chradova domu se hemžila kožešinami, tesáky, šupinami, a křídly šelem — a přece zde, hluboko v jednom takovém háji, dusilo vzduch ticho. Jediné, co bylo slyšet, bylo praskání plamenů a Chradovy plíživé kroky.

Objevila se tu silná nečistota.

Chrad zařval a skočil na mýtinu, Hvězdný meč nad hlavou. Čepel zářila alabastrově bíle v princově pěsti a zářila kosmickým světlem na pekelném výjevu.

Zelenou zem rozryla propast, ze které šlehal živelný plamen. Sopečné sopouchy trčely v náhodných úhlech a ronily žhavou lávu. Podlahu džungle proťaly roztavené řeky, zaháněné jen mystickou odolností flóry. Tektonický hněv Muragandy toto místo roztrhal na kusy.

Princ Chrad stál osaměle na mýtině, všude kolem byly trosky. Hromady znetvořené oceli, pokroucené, zčernalé, krvácející zuřivý kobaltový mok. Roztavené ebenové kruhy se líně otáčely na křivých kloubech. Chrad s úžasem sklonil meč: bylo tu víc kovu, než viděl za celý život. Grazak se přišoural vedle něj a pochybovačně začenichal.

Náhle z kovových trosek vyšlehl plamen. Chrad se vrhl a překulil se, oheň mu olizoval záda. Houf postav s hmyzíma očima se vyrojil zpod strusky jako červi vylétající ze zralé mrtvoly. Vrčeli a syčeli a štěbetali neznámým jazykem. Cizinci na sobě neměli kožešiny, ale oděvy z jakési zčernalé kůže, rozedrané a prošpikované kovovými bodci. Broučí oči vypadaly jako nějaké masky — přízračné, potměšilé obličeje — které jen stěží odrážely lidskou mimiku. Jejich válečný pokřik praskal, skřípal a duněl.

Chrad a Grazak se s nimi utkali. Ať už měli tito cizinci jakákoli kouzla, Chrad byl z řádu Telu-Set, vycvičený od dětství ve způsobech lovení mágů. Nechte je zahrát jejich triky.

Surovec, který se tyčil nad Chradem, mával kyjem ze zrezivělé oceli, který praskal vnitřním plamenem. Hvězdný meč zazářil; Chrad mocným úderem zbraň rozpůlil a oba je zasypal jiskrami. Další úder — tentokrát rozpůlil tělo — a obr padl.

Grazak bojoval opodál, obklopen nepřáteli s ohnivými drápy a ječícími noži. Byli opatrní. Nebojí se, uvědomil si Chrad, a mají zkušenosti. Podobné tvory jako Grazak už viděli. Nebo si to aspoň mysleli. Ve své obvyklé podobě Grazak sotva dosahoval ke Chradově klíční kostí, ale s patřičnými pobídnutím…

"Grazaku!" zařval Chrad. Sáhl po váčku u pasu a vytáhl perlu z lesklého nefritu. "Jez!" Chrad hodil perlu přes mýtinu přímo do dravčího chřtánu.

Nájezdníci se na ně vrhli, příliš pozdě. Grazakova postava se zvětšila — zdvojnásobila se, pak ztrojnásobila. Přes kůži se mu táhly smaragdové paprsky. Raptor zařval, jásal v náhlém přívalu síly a vrhl se na nájezdníky, kteří ho obklopovali.

Na druhé straně bitevního pole si nájezdník strhl masku, a odhalil podobně zkřivený obličej zčernalý sazemi. Zavrčel hrdelní zaklínadlo, oči mu zazářily olejnatými plameny, a vyzvracel oblak popelavého kouře. Ten se vrhl na Chrada, sežehl mu oči a spálil maso. Chradovi se rozbušilo srdce náhlou tmou, ale obrnil se. Válečník z Telu-Set nepotřeboval oči, aby viděl. Stačilo mu vědět, kde se jeho nepřítel nachází. Hvězdný meč našel mágovo hrdlo. Už nebude pronášet žádná ďábelská slova.

Hole plivající oheň a pěsti ozbrojené trhajícími drápy byly alespoň malou změnou na rozdíl od magmatických wyrmů a kostěných čepelí. Ať už ti cizinci pocházeli odkudkoliv, nestačilo jim to k tomu, aby Chrada porazili.

Grazak zaklonil hlavu a vítězoslavně zařval. Chrad radostně vykřikl a zvedl na meč; sluneční světlo se odráželo od čepele, jak z ní vyprchávala krev. V novém vítězném tichu se Chrad rozhlédl po bojišti.

"Po té bestii, kterou věštkyně předpověděla, ani stopy," uvažoval Chrad a poškrabal se na hranaté čelisti. "Myslíš, že to spadlo do lávy? Nerad bych si tím vším prošel a nevzal si ani trofej."

Grazak zatrylkoval odpověď a setřásl svěží příchuť perlového požehnání, když se scvrkl do své normální velikosti. Sklonil hlavu a čenichal kolem mýtiny. O chvíli později ztuhl a křikl.

"Našel jsi stopu, co?" zeptal se Chrad a dřepl si vedle svého věrného přítele. Raptor ukázal čenichem na padlý strom poblíž okraje mýtiny. Chrad ho odvalil. Pod ním leželo to, co hledal: dvě rýhy, které se táhly napříč a krok od sebe, zaryté do podlahy džungle a vybíhající do lesa. Tam, kam vedla, ležely ohnuté stromy, vyvrácené tvorovou cestou.

Z dálky se ozvalo jeho volání: chraplavý, přidušený řev.

Bylo to před několika dny, v Mon'Telu, hlavní pevnosti Telu-Set, když se o tom Chrad poprvé doslechl. Věštkyně tehdy sípala něco o sedmi západech slunce a místě u Prastromu.

"Jsme napadeni," skřehotala, pokrytá starým blátem. "Do našeho světa se hrnou zvířata, která nelze pochopit, z jakési vzdálené říše. Jedno z nich je blíže k Mon'Telu — a blíže k naší zkáze! Musí být nalezeno a poraženo, jinak padne do rukou Amarth-Tela. Amarth-Tel! Úhorní mág z Dehtové věže, nejvyšší mezi nepřáteli Mon'Telu! Kdyby mu zvíře padlo do náruče," hlásala věštkyně, "Amarth-Tel by použil svou duši, aby umocnil své odporné umění do výšin, jaké ještě nikdo nespatřil."

Král Chal, vládce Telu-Set, naslouchal s kamennou tváří. Lidé se tlačili v zasedací síni Mon'Telu, mačkali se vedle sebe a viseli na trámech a pozorovali ho pečlivěji, než pozorovali věštkyni. Když věštkyně skončila, Chal sklonil hlavu a vstal.

"Bude to čin smrtelně nebezpečný, ale musí se učinit," řekl a mocnou pěstí sevřel trůn s parožím. "Amarth-Tel je vtělená arogance. Snaží se svázat to, co by nemělo být svázáno, a tím riskuje nás všechny. Jeho chování už nelze strpět. Čaroděj musí zemřít." Hlas krále Chala, dost hluboký a hlasitý na to, aby otřásl každým srdcem v hrudi, změkl v šepot. "Kdysi bych šel sám, ale král musí zůstat mezi svými. Tak kdo…?"

"Ptáš se, i když už to víš!" vykřikl Chrad. Všichni shromáždění se otočili jako jeden muž. Chrad vešel do zasedací síně, svaly stále lesklé po ranním cvičení. Přihlížející se před ním rozestoupili jako moře. "Nikdo jiný než já se ti nevyrovná. Celé ty roky jsem se vedle tebe učil; je čas, abych to dokázal. No tak, Otče Králi: pusť mě na Amarth-Tel."

Shromáždění dupalo a houkalo a jásalo na prosbu svého prince. Král Chal zaváhal; protože sám byl válečníkem, protože dokázal sevřít meč, věděl, jakým hrozbám bude jeho jediný syn čelit. Jistě, bál se konce svého rodu, ale víc než toho se bál smrti svého syna. Ale Chrad byl dospělý válečník, vzor svého lidu, který se vrhal na zkoušky se zuřivostí a veselím. O jeho odbornosti a moci nebylo nejmenších pochyb, ale úkol této velkoleposti by z něj udělal legendu.

"Dobrá," řekl po chvíli. "Ale nech, ať tě tvůj otec na tvou cestu správně připraví." Všichni z Mon'Telu se shromáždili ke Chradovu odchodu. Městští kněží mu na kůži namalovali démonické glyfy v azurových barvách. Farmářská koalice mu dala pevný balíček konzervovaného ovoce a sušeného masa. S každým darem lidé jásali. Když se však přiblížil král Chal, shromáždění ztichli.

"Telu-Set nebojují a nezabíjejí bez zápalu. Vléváme svá srdce do našich čepelí, aby ostrost naší víry mohla rozsekat naše nepřátele na kusy. Ty jdeš do světa, a já ti dávám své srdce, takže má láska bude stále s tebou." Král si rozepnul opasek s mečem a nabídl jílec. "Jako náš šampión máš povinnost třímat Hvězdný meč, nejostřejší ze všech čepelí. Je to jediná zbraň z čisté oceli, kterou Telu-Set vlastní a jejíž ruda k nám spadla z nebe, jejíž čepel byla ukována v hořící krvi Momotaxu a uhašena v nejčistším prameni Korálové vysočiny a jejíž ostří, požehnané našimi nejvyššími kněžími, dokáže rozetnout vše — i duše."

S úctou Chrad uchopil meč, vytáhl ho a namířil čepel k obloze. Její okraj se pod ranním sluncem zaleskl čistou a drahokamy posázenou bílou barvou, zářící jako ty, po nichž meč dostal své jméno. Celý Mon'Telu zařval nadšením.

Brzy nato, když veselí upoutalo pozornost prostých lidí, zatáhl král Chal svého syna do zastíněného stanu. "Mám pro tebe poslední dárek — nebo spíš pro tvého společníka."

Pokynul mnichovi v bílém rouchu, zamaskovanému mezi kostěnými plachtami. Přistoupil k nim s tkaným váčkem v ruce.

"Toulavý písař?" zeptal se Chrad.

"Jmenuje se Harl. On a já jsme spolu… v minulosti obchodovali. Přináší požehnání, které bych nikomu jinému nesvěřil. Tři perly destilované many, sebrané ze smaragdového úhoru, aby Grazakovy drápy mohly roztrhat ještě kolosálnější nepřátele."

"Otče!" Chradovou celou bytostí projel šok. Byl by tasil meč a tohoto kouzelníka srazil k zemi, nebýt otcovy ruky na jeho paži. "Co je to za čertovinu?"

"Vím, že se to vymyká učení našich národů," zašeptal rychle král Chal. Harl vydal zvuk, který mohl být povzdechem. "Jednoho dne budou úhory zatraceny a metla magie vyhnána z našich zemí — ale ten den není dnes. Naši nepřátelé jsou početní a strašní a ty jsi jen jeden muž. Prosím. Kvůli mně. Vezmi si tuhle výhodu a použij ji."

Víra a loajalita bojovala v Chradovi, zapletena do krutého boje. Nakonec však, ač byl synem Telu, byl Chrad především Chalovým synem. Vzal váček a pověsil si ho na opasek.

Pak otec a syn svraštili obočí, zašeptali slova, která slyšeli jen oni, a Chrad se otočil a odešel z Mon'Telu.

Vrátí se až za mnoho let.

Chrad kráčel podrostem a sledoval stopu tvora. Nebyly to obyčejné stopy — jen dvě hluboké rýhy, které pokračovaly bez jediného kroku nebo zastávky, a když se ocitl tváří v tvář statným stromům, které nemohl ušlapat, stáčely se. Tu a tam našel princ kousky viskózního dehtu. Prošel tudy sliz — ale slizy nezanechávaly tak tuhé stopy. Co to bylo za bestii?

Rachot se ozval znovu. Tentokrát blíž. Chrad a Grazak se dali do běhu a přeskakovali popadané stromy. Řev tvora se přiblížil. S ním přišly další zvuky. Ostrý, vrčící hlas vykřikl: "Rychleji, zatraceně! Rychleji!"

"Amarth-Tel!" zasyčel Chrad. Na oplátku zasyčel Grazak. Jejich nepřítel byl přímo před nimi! Chrad vytáhl z váčku druhou manovou perlu a podal ji Grazakovi. Raptor se sklonil a proklouzl pod Chradem, jak se jeho postava zvětšovala, princ na něho nasedl, aniž udělal jediný krok. Dvojice vyrazila za hlukem.

Pak ho spatřili. Amarth-Tel, zabalený do zamaštěného roucha, stál na zvířeti z oceli a ohně, taženého mohutným dehtově černým kouřem. Nohy tvora se otáčely kolem prstenců a prořezávaly se bahnem džungle. Jeho tvar byl téměř krokodýlí. Mohutný čenich s ocelovými kly chrlil občasné plameny. V dutině na zádech se třpytil nějaký průhledný křišťál, odkud Amarth-Tel šlehal bičem magického dehtu.

"Pusť toho tvora, odporný zaklínači!" zařval Chrad.

Amarth-Tel se zvířeti zkroutil na zádech a pohrdavě ohrnul rty. "Zvíře? Cha! Tahle relikvie není žádná živá bytost! Je ukována z cizí oceli, prodchnuta elementárním plamenem! Vrať se ke svému dobytku, barbare!"

Čaroděj švihl zápěstím. Ze slizkého hřbetu zvířete vyrazil vražedný černý úponek a mířil Grazakovi na krk. Raptor se sehnul, zvedl zadek a vyhodil Chrada do vzduchu. Svět kolem Chrada se zatočil. Otočil se a tasil meč. Se vší silou, které byl schopen, se princ z Mon'Telu vymrštil k ocelovému čenichu zvířete. Přistál s mohutným žuchnutím.

"Je mi jedno, co to je," vyštěkl Chrad a vzpřímil se. Tvor se mu pod nohama zachvěl, jako by kulhal. Chrad sevřel jílec Hvězdného meče pevněji. "Toto rouhání je u konce." Princ se zaklonil, napřáhl se k úderu na krk—

A pak se jeho oči setkaly s jejími.

Seděla spoutaná v dutině stvoření, svázaná Amarth-Telovou dehtovou šňůrou. Tmavé vlasy měla sepnuté v lasturou zdobených copech podle tradice Telu'Ahn. Oči jako nejhlubší safíry upřené na Chrada ze sluncem políbené tváře ve tvaru srdce. Všechny myšlenky z princovy mysli zmizely.

"Tak malomyslný," zavrčel Amarth-Tel. "Svědectví o tvé nevědomosti." Sevřel své kouzelné otěže do jedné pěsti a druhou, osvobozenou, otočil dozadu. Povrch slizu se začal vařit. Chradovi se vrátil rozum příliš pomalu. Zavěšený olejovitý úponek se vzedmul a poslal prince do vzduchu.

Země byla milosrdně měkká. Chrad se při pádu odrazil do kotoulu, zatímco prskání spoutané šelmy sláblo, jak mířila pryč. Zasípal, převrátil se na záda a zadíval se na nekonečnou oblohu nad sebou.

"Ta azurová barva se nevyrovná jejím očím," řekl Chrad. Do zorného pole vykoukla Grazakova rychle se zmenšující hlava. Raptor ho očichal. Chrad poškrábal Grazaka po zádech a pak vyskočil. "Ze všech prohnilých osudů, příteli! Nejen že Amarth-Tel pracuje na svých odporných okultismech. Drží v kleci krásku, jakou tahle říše ještě neviděla!"

Grazak naklonil hlavu. Chrad zaťal pěst, až ho raptor napodobil. Princ spokojeně sebral svůj meč a znovu si ho připnul k opasku.

"Je to jasné, Grazaku. Není to jen naše povinnost. Je to i náš osud."

Hranice stromů zašustila. Chrad se otočil na patě, ruku připravenou na jílci Hvězdného meče. V zorném poli se objevila obrovská postava, kterou předznamenaly lesklé oči.

"Tak snadno se odradit nenecháš, co?" řekla postava. Chrad pozoroval vytáhlé paže primáta ověšené listovou kamufláží, vrásčitý obličej, z něhož trčely kančí kly. Jeden z Druidů tesáků, vychvalovaných samotářů a věštců. Velký opičák se zazubil. "Dobře. Jmenuji se Šatal. Udržuj oheň ve svém břiše, princi. Budeš ho potřebovat, pokud chceš porazit Amarth-Tela."

Chradovo sevření povolilo, ale meč nepustil. "Mluvíš, jako bys znal mé poslání, ale vy druidi jste izolacionisté — proč se ukazuješ před královskou rodinou Telu-Set?"

"Kdyby se věci nestaly tak, jak se staly, nikdy bys nepoznal, že jsem tady," odpověděl druid a sklonil svou kolosální hlavu. "Ale věci jsou, jaké jsou. Nezbytnost vedla k našemu setkání. Amarth-Tel nesmí spoutat ducha vozidla."

"Vozidlo," řekl Chrad a převaloval si to slovo v ústech. "Amarth-Tel tomu říkal relikvie. Věštkyně ji pojmenovala zvíře. A ty mu říkáš cizím slovem." Válečník přecházel sem a tam a v hlavě se mu honily myšlenky. "Víš víc, než říkáš."

Druid dunivě zamručel a svou hrudí. Zamrkal hlubokýma očima a zavrtal se pohledem do Chrada. Zdálo se, že rozvažuje.

Velký opičák přikývl. "Pravda, jsou tajemství, která musím uchovat. Ale věz, ó princi, že za touhle pulsující divočinou, za nekonečným jitrem Úsvitu a za našimi živými Korálovými kaňony a planoucími žilami Momotaxu, daleko za Telu-Set a za chápáním Autarchových plánů, leží říše, které by si tvé nejdivočejší sny mohly jen stěží představit. Svět je větší, než si uvědomuješ, princi z Telu. Nech si tu znalost v srdci a slij ji se svou hrdostí." Šatal se přišoural blíž, rozvinul obrovskou dlaň a ukázal mu ji. "Možná, že by ses pak mohl znovu vykovat."

V druidově ruce se zatřpytil jakýsi předmět. Podélný kovový plíšek, na jednom konci vyřezávaný s pilovitými zuby, zavěšený na jemném ocelovém kroužku. Vedle visela známka velikosti palce, vyrobená z přední tlapy nějakého drobného chlupatého zvířete.

"Nějaký amulet?" zeptal se Chrad.

"Říkej tomu, jak chceš," řekl Šatal. "Mezi troskami jsi si ho nevšiml ani ty, ani Amarth-Tel. Bude-li správně používán, zajistí mu vládu nad zvířetem a umožní spojení mezi strojem a člověkem."

"Další divná slova," vyštěkl Chrad. Při Šatalových slovech se mu zatočila hlava a snažil se je uvést do souladu s učením svého lidu. Potlačil pochyby a hodil amulet na háček vedle pochvy Hvězdného meče. "Pojď, Grazaku, než se druid znovu ponoří do poezie. Je třeba zabít čaroděje."

Chrad se Šatalovi nepodíval do očí, otočil se a odkráčel mezi stromy. Cítil, jak se na něj druid dívá. V jeho mysli se rozléhala Šatalova poslední slova:

"Neboj se neznámého, synu Chalův. Svět mimo tvé chápání není tak odporná věc."

Trvalo další dva dny usilovného pochodu, než Chrad a Grazak dosáhli své kořisti. Stopa Amarth-Tela vedla od džungle k mokřadu, přes prastaré mamutí hřbitovy a duhové dehtové jámy. Přiblížili se ke Kalakově jizvě, kde krátery po spadlých měsících vytvářely misky s viskózním onyxovým olejem. Bylo to místo prosycené tajuplnou magií.

Na jeho okraji stála Dehtová věž a proti obloze se rýsoval její zubatý stín. Zde se úhory shlukovaly; Věž byla jejich zhoubná větev.

Nad nimi se převalovala bouřková mračna. Předehra k nadcházející bitvě. Chrad jen stěží zahlédl to stvoření — relikvii — vozidlo — na střeše věže. Kolem ní poletoval Amarth-Tel a ke Chradovým uším se nesly slabé tóny prozpěvování. Princ nepřišel příliš pozdě.

"Pojď, Grazaku," řekl a vytáhl z váčku u pasu poslední manovou perlu. "Do práce."

Dveře Dehtové věže byly svázány zesílenými břevny. Rozpadly se pod Grazakovými drápy. Chrad vjel dovnitř na hřbetě svého druha, Hvězdný meč tasený.

"Amarth-Teli! Tvůj pád přichází!"

Uvnitř byla věž dutá, kolem vnitřní stěny se vinulo úzké schodiště, které stoupalo po spirále až ke vzdálenému vrcholu. Z každé balustrády visely pokřivené kosti a okultní talismany, složité struktury odrážející Chradovy válečné pokřiky podivnými, nadpozemskými tóny. Amarth-Tel shlédl dolů mřížkou v podlaze střechy a upřel na Chrada oči. Čarodějova ústa se roztáhla do vražedného úšklebku.

"Zatracený barbare! Mou milost sis nezasloužil. Celou dobu jsi toužil po smrti! Bohužel jsem zaneprázdněn. Ale možná můj mazlíček uhasí tvou žízeň?"

Visící kosti zarachotily a rozhoupaly se jako zvonkohra v letní bouři. Dehet, který pokrýval každý povrch, se zachvěl a zabublal. Chrad zaťal zuby a vyrazil na Grazakovi po schodech.

"Rychle, Grazaku, než sliz dokáže…"

Do Chradovy hrudi narazil příliv oleje a vyrazil mu dech. Válečník odlétl a sípal. Grazak zavrčel. Chrad se zachytil okraje schodiště a zůstal viset ve vzduchu. Podlaha pod věží kypěla, kosti a olej se vířily v rychle rostoucím chuchvalci. Mamutí sliz se rozpínal, plíživé rosolovité hmotě dávaly tvar prastaré kostry. V jeho mase vířil tucet lebek rozličných tvarů, oční důlky pulzovaly mystickou zlobou. Jejich čelisti se doširoka rozevřely. Ozvalo se nadpozemské zavřeštění.

Chrad sevřel čepel Hvězdného meče mezi zuby a švihl nohama, než je stačily popadnout slizké čelisti. Dalším švihem se vyhoupl na zábradlí.

"S tímhle monstrem v patách se nikam nedostaneme," řekl. "Co říkáš, Grazaku? Zahřívací kolo pro řádný boj?"

Grazak zaklonil hlavu a zaječel. Chrad zavýskl šílenou radostí, uchopil meč oběma rukama a společně se muž a dravec vrhli do boje.

Chrad vrazil Hvězdný meč hluboko do obludy. Rosolovité maso slizu kolem čepele pokryté drahokamy zamrzlo, když se Grazakovy drápy zabodly do boku. Dehtový sliz ze sebe vydal trýznivý výkřik a převalil se na zem, aby jeho mohutné tělo zavěšeného prince rozdrtilo. Chrad se zapřel nohama o bok, sandály zasyčely a uvolnil meč právě včas, aby se stačil odvalit pryč.

V místě, kde ho Hvězdný meč rozřízl, začala želatinová hmota stvoření praskat. Kosti uvnitř zakřupaly v Grazakových čelistech. Každým úder se však od jeho těla odrážel. Na tělech je pálily kapky odletujícího slizu, předehra k pomalému rozkladu, který způsobovaly. I když se na čepeli Hvězdného meče sliz vypařoval, zbylý zřídl jako voda, aby nahradil to, co se ztratilo.

Slizové chapadlo chytilo Chrada za spánek. Zavrávoral, zamrkal, aby zahnal blikající světla za svýma očima a zkroutil se, aby se vyhnul oblaku vyřezávaných kostí, které spěchaly chapadlo posílit. Každá rána, kterou ta příšera zasadila, byla silnější než ta předchozí. Sliz byl hustší a hustší. Chrad zkroutil prsty a ostře hvízdl.

"Grazaku! Nahoru!"

Raptor zašvitořil, sklonil se a položil hlavu na podlahu. Chrad se rozběhl, vyskočil a přistál jednou nohou na hlavě svého druha. Grazak vyskočil a vymrštil Chrada do vzduchu.

Házel sebou. Vznášel se. Hledal. Sliz se otočil na něj. Panoptikum lebek kroužilo uvnitř jeho hlavy, uprostřed nich mohutná lebka imperiosaura. Čelisti měl roztažené, a ze zkamenělých tesáků kapaly pramínky hořících rosolovitých slin. Za očními důlky hořelo srdce dominance Amarth-Tela.

Když Chrad padal k otevřenému chřtánu, nestaral se o to, co přijde dál. Záleželo jen na přítomnosti: na této jediné, životně důležité ráně.

Kdysi býval jeho meč padající hvězdou. Teď bude znovu.

Hvězdný meč pronikl slizu do oka. Vyšlehlo světlo. Pak jako by sám vztek mohutně zařval.

Chradovi se pomalu vracel zrak. Zamrkal, aby zahnal doznívající skvrny světla a záblesky spálených stínů, a zjistil, že klečí na hrubé kamenné podlaze věže. Kolem něj bublaly vařící se zbytky slizu. Usmál se, když zjistil, že má na meči napíchnutou střední lebku. S námahou se narovnal a svaly mu při tom zasténaly. Grazak k němu přiskočil a zachytil ho, když klopýtl.

"Dobrý boj, Grazaku," řekl Chrad, čelo přitisknuté k raptorovu boku. "Zbývá poslední." Grazak se sehnul. Chrad se vyhoupl na záda. Duo vyběhlo po schodech.

Na každém odpočivadle dvojice potkávala nová kouzla. Chrad a Grazak minuli jatka dinosaurů, stažených z kůže a sklizených, aby udrželi zásoby kostí pro čaroděje. Za nimi ležel obětní oltář, vedoucí do voňavé lázně. Ještě dál ležely nástroje esoterických funkcí, uspořádané tak, aby odpovídaly západní obloze. Chrad a Grazak je všechny rychle a pohrdavě minuli a spěchali na vrchol.

V tu chvíli ji uviděl.

Amarth-Tel držel své oběti poblíž vrcholu věže, aby trpěli vidinou svobody, které nikdy nedosáhnou. Teď tu jediným žijícím zajatcem byla ta dívka. Napínala své okovy, zdálo se, že se plně soustředí na útěk. Chrad bez rozmýšlení sklouzl z Grazakových zad a kráčel téměř očarován k její cele.

"Přišel jsem tě zachránit," řekl.

Dívka vzhlédla uprostřed tahání a vyfoukla si z očí spletený pramen. "Snad bys ses do toho tedy mohl pustit?"

"Správně." Chrad vytáhl Hvězdný meč a jen krátce se utápěl v dívčině azurovém pohledu. Jeden úder a mříže se rozpadly. Další a měla volné ruce. Modrooká žena se narovnala a třela si zápěstí.

"Děkuji, vznešený pane," řekla. "Říkají mi Nathala, kdysi hledačka perel z Telu'Ahn."

Kdyby byl Chrad méně očarován, možná by se podivil, jak se hledačka perel z ostrovů Korálových kaňonů, celé míle na západ, dostala tak hluboko do džungle.

Místo toho řekl: "Jsem Chrad, Chalův syn. Princ z Mon'Telu."

"Poznala jsem ten meč. Teď pojď, musíme si pospíšit."

Chrad zvedl stoickou ruku. "Promiň, ale nemůžu."

"Cože? Ale zaklínač…"

"Musíme se s ním vypořádat," řekl Chrad a mávl Hvězdným mečem. "Jsem jediný, kdo to dokáže. Využij této příležitosti a uteč zpátky domů."

"Utéct?" vyvalila na něj oči. "Nikdy v životě!"

Chradovi se rozbušilo srdce. Cítila to také? "Dobrá. Schovej se, jak nejlépe umíš. Já toho čaroděje zabiju."

Nathala zírala s ústy dokořán. "Válečníku, ty neznáš mé postavení?"

Nad hlavou jim zahřmělo. Vedle věže udeřil blesk. Chrad se otočil, meč připravený. "Prosím. Nerad bych viděl takovou krásku jako ty v ohrožení. Tohle je práce pro válečníka."

Grazak zacvrlikal. Manové značky na jeho těle vybledly, rozplynuly se v mlze, jak se scvrkl do své normální velikosti. Chrad zaklel. "Ten boj se slizem zabral víc času, než jsem čekal. Grazaku, zůstaň tady s Nathalou. Udrž ji v bezpečí. Je na mně, abych zajistil, že splníme svou povinnost."

"Počkej!" řekla Nathala. Objala Chradovu mocnou paži a přitáhla si ho k sobě. Objetí trvalo jen okamžik, ale Chradovi málem vyskočilo srdce z těla.

"Pro štěstí," řekla a ustoupila. Chrad přikývl, otočil se a odešel.

Hvězdný meč tasený, princ z Mon'Telu překonal Dehtovou věž, aby čelil svému nepříteli sám.

Nathala se usmívala jen tak dlouho, dokud byl Chrad vidět. Pak se její tvář zakabonila. Obrátila se ke Grazakovi.

"Jsi zvíře nekonečné trpělivosti, že dokážeš snášet toho šaška," řekla.

Grazak zaskřehotal. Rozuměl jejím slovům! S Chradem existovalo hlubší pouto, ale to, co válečník říkal, Grazakovi často unikalo. Tato žena však mluvila naprosto jasně.

"Samozřejmě," řekla Nathala. "Jsem trénovaná druidka, kdyby se tvůj Chrad obtěžoval zeptat. Sledovala jsem ty závodníky — ty vetřelce — už nějakou dobu, než je ten tektonický posun rozptýlil. Můj učitel Šatal mě pověřil jejich sledováním, abych lépe pochopila síly, se kterými jsme jednali."

Začala se přehrabovat v žaláři. Grazak nepoznával její výstroj — různé drobnosti, ale postupně přičichla ke každé z nich. Šatal, řekla? On a Chrad se s Šatalem setkali!

"Předpokládám, že tohle máte od něj?" Nathala zvedla ohnivý amulet a otočila jím na prstě. Grazak zaskřehotal překvapením. Ušklíbla se. "Není to tak těžké, sebrat cetky někomu tak hloupému, jako je Chrad. Závodníci — říkají si Jezdci z Konce světů — tomu říkali zapalovací klíč. Aktivuje motor vozidla. Amarth-Tel, i když je pompézní, si neuvědomil, k čemu slouží."

Grazak zavrčel. Chrad možná není nejostřejší tesák v Grazakově tlamě, ale je to přítel a navíc mocný! Raptor nechtěl, aby byl jeho vznešený bratr takto napadán.

Nathala obrátila oči v sloup. "Zdržím se dalších urážek. V každém případě na tom nezáleží. To vozidlo je moje. Pokud tito cizinci hodlají přinést své artefakty Muragandě, nám, je jen spravedlivé, abychom z toho měli prospěch. Vezmu si ho, dozvím se jeho tajemství a podělím se o ně se svými lidmi. Ať se Chrad honí za svou slávou."

Nathala s těmi slovy popadla odštěpek zubaté kosti a přikradla se ke střeše věže. Grazak za ní zašvitořil. Všichni ti lidé, všechny ty plány! Proč spolu prostě nemůžou vycházet?

Druidka mu neodpověděla. Grazak zafuněl a šel za ní.

Na vrchol Dehtové věže padal černý déšť. Chradovy šlachovité svaly se při každém máchnutí napínaly a zuřivě sekaly do viskózních konstrukcí, vyčarovaných Amarth-Telem. Čaroděj uskočil dozadu, stále mimo dosah Chradova meče.

"Přišel jsi pozdě, barbare!" Amarth-Tel se zachechtal. "Mé přípravy jsou u konce, má apoteóza se blíží; brzy se bude celá Muraganda třást, až uslyší mé jméno!"

Amarth-Tel zvedl obě ruce vysoko, prsty zkroucené v okultních drápech. Na Chrada dopadlo mohutné žebro. Válečník ho podélně rozpůlil čepelí Hvězdného meče.

"Třást se jen pohrdáním, myslím!" zařval. "Varovný příběh pro lidi v této říši: Nekráčejte cestou zla! Nevstupujte do cesty Chradovi!"

Při řeči vyskočil a Hvězdný meč proletěl vzduchem. Amarth-Tel sletěl dolů, nadnášen výbuchem dehtu, a jen tak tak se vyhnul válečníkovu blýskajícímu se meči.

A tak to mezi těmi dvěma pokračovalo dál. Výměna salv, pošetilosti, úderů. Oba se zbavili svých zvířecích společníků, oba se stejně pohroužili do mlácení svého nepřítele jako do vítězství v souboji. Jak blesky rozdíraly vzduch a každá rána odstřikovala obloukem spršky dešťové vody, bylo to pro oba bojovníky, jako by nic jiného neexistovalo. Jeden pro druhého byl teď celým světem.

Ani jeden si nevšiml, že Nathala vylezla na střechu. Ani jeden z nich ji neviděl lézt na sedadlo řidiče s klíčkem od zapalování v ruce. Grazak seděl vedle ní, když zastrčila klíč a otočila jím.

Motor s řevem ožil.

Chrad ztuhl uprostřed úderu. Bylo to skutečné volání toho stvoření? Zařvalo tak, jako žádné jiné, které Chrad za celý svůj život slyšel. Ten zvuk se mu zabořil do hrudi a rozpálil mu srdce. V břiše se mu rozhořel oheň žhavější než kdy předtím. Náhle si uvědomil:

Chce se na něm svézt. Víc než cokoli jiného.

Když Nathala zařadila rychlost, z výfuku vozidla vyšlehl plamen. Pneumatiky zvířete se roztočily a zanechaly za sebou černou stopu. Chrad, jehož reflexy byly vybroušeny léty sledování nebezpečné zvěře, se vrhl do bezpečí.

Amarth-Tel tak rychlý nebyl.

Čarodějovo tělo zmizelo pod podrážkou vozu a zarylo se do bahna Dehtové věže. Nathala trhla volantem a kolem ochromeného Chrada projela s vozidlem v ostrém smyku. Věž se pod nimi pohnula.

"Měl by sis pospíšit, princi," řekla Nathala a oči jí zářily zadostiučiněním. "Bez Amarth-Tela, který by ji udržel, se tato věž brzy zřítí."

Grazak se vyškrábal na sedadlo a ostře zašvitořil na Nathalu. Modrooká žena zafuněla. "Dobrá. Ale na zadní sedadlo." Otočila se a z boku vozidla oddělila panel, jakési dveře. "Poděkuj svému dravci, princi. Mluví o tobě velmi dobře."

Chrad zíral na tento vývoj. Věž se zakymácela ještě prudčeji. Chrad, stále v úžasu, nastoupil do vozu. Dveře se vedle něj zavřely.

"Najdi si něco, čeho se můžeš držet," řekla Nathala. Popadla páku na podlaze a trhla.

Vozidlo se s řevem řítilo dolů po padající věži. Věž se naklonila, jen tak tak, aby kola zachytila její povrch, místo aby spadla do volného prostoru. Kvílející vítr bušil Chradovi do vlasů, drásal mu obličej a vytahoval z jeho duše dosud neznámou radost. Ze všech zvířat, na kterých Chrad jel, letěl, nebo plaval, se rychlosti, s jakou se teď řítili, žádné ani nepřiblížilo.

Okamžiky se táhly do nekonečna, ale Chrad odhadoval, že celý sestup se odehrál během půl tuctu úderů srdce. Vozidlo se při přistání otřáslo, zabořilo se a poskočilo zpětným rázem pružné větve. Nathala se opřela o volant, nohama šlapala na pedály, až se vůz pomalu zastavil. Motor tiše burácel. Jako dravec v klidu.

Chrad se vypotácel z vozu na pevnou zem. Nohy se mu podlamovaly. Svět kolem něj se kymácel.

"Uklidni se, princi," řekla Nathala. Když vystoupila ze svého sedadla, prozradilo ji jen nepatrné zachvění. "Nezachránila jsem tě, abys teď umřel."

"Samozřejmě," řekl Chrad. Sevřel pěst a otočil se, aby se podíval na ocelového obra. "To je podívaná, tohle… vozidlo! Musím se o tom dozvědět víc!"

Nathala se zasmála s rukama v bok. "Ne tak rychle. Tvá povinnost je splněna. Vozidlo je moje starost. Využij této příležitosti a uteč zpátky domů."

"Utéct?" Chradovi se sevřel žaludek. "Nikdy v životě!"

"Ale ale," řekla Nathala a hlas se jí rozzářil pohrdáním. "Nerada bych viděla takového krasavce jako ty v tak nevhodném zaměstnání. Tohle je práce pro učence."

Chrad vyprskl a zíral na druidku. Pohled jí zářil pohrdáním, zrcadlem toho, co cítil k Amarth-Telovi. Jeho vlastní slova mu ozvěnou plnila hrdlo žlučí. V mysli mu strašidelně vyvstal úšklebek velkého opičáka Šatala.

"'Znovu se vykovat,'" zamumlal Chrad.

Nathala sebou trhla a ohrnula ret. "Co prosím?" Chrad poklekl a sklonil hlavu.

"Byl jsem hlupák. Svět je větší, než vím, a přesto se chovám, jako by byl malý. K sobě rovnému jsem se choval jako ke slabé ženě. Ignoroval její schopnosti. Odpusť mi mou pýchu. Toto vozidlo — tato znalost — by mohla pomoci ochránit Telu-Set. Prosím, dovol mi se učit."

Grazak se přišoural ke Chradovi a zíral na Nathalu rozšířenýma prosebnýma očima. Druidka se zamračila a nechala její nelibost proudit vzduchem mezi nimi.

Po několika dlouhých, zlověstných okamžicích Nathalino zamračení změklo.

"Je těžké zůstat rozčilený, když čelíte takové kajícnosti. Předpokládám, že i přes to všechno jsi byl šikovným odvedením pozornosti." Nathala naklonila hlavu a změřila si prince i dravce. "Dobře. Můžeš se připojit, pod jednou podmínkou."

"Cokoli budeš chtít," řekl Chrad.

Otočila se a prudce otevřela dveře vozu. "Řídím já."

Nathala se uvelebila na sedadle a nastartovala motor. Chrad se zazubil a skočil dozadu. Grazak se schoulil na sedadle spolujezdce.

Společně, jako hrdinové Muragandy, vyjeli k nekonečnému obzoru.

Autor: Zachary Olson
Překlad: Honza Charvát